Pod kaplí nikdy neobývaného hradu je pekelná jáma. Pekelníci kmitají na povrchu
Foto: Lukáš Kalista / Creative commons, CC-BY-SA
Působivá gotická památka se záhadnou minulostí, se tyčí na vápencovém útesu 47 kilometrů severně od Prahy. Podle legendy byl hrad postaven přímo nad bezednou puklinou ve vápencovém podloží, z níž v noci vylézají napůl lidská a napůl zvířecí stvoření požírající místní dobytek.
Vesničané dělají už od nepaměti všechno pro to, aby se za tmy k pekelné bráně nemuseli přibližovat. Věří, že kdyby se dostali příliš blízko, proměnili by se v děsivé démony. Hrad nemá žádné přirozené opevnění ani zdroj vody a neexistují žádné dochované záznamy, že by tu kdy někdo přebýval - ani bezprostředně po jeho dokončení. Někteří mají za to, že tajemný hrad vznikl jen proto, aby mezi svými zdmi zadržoval přicházející zlo, dozvídáme se z knihy Průvodce po mystických místech světa autorky Sarah Bartlettové.
Tajemství hradu Houska
Houska je hrad přestavěný na zámek ve východní části chráněné krajinné oblasti Kokořínsko. Stojí v katastrálním území Houska u obce Blatce v okrese Česká Lípa v Libereckém kraji.
„Tajemství hradu Houska“, jak se též nazývá bakalářská práce Dany Kolářové na Fakultě humanitních studií UK, vychází především z pověsti o bráně do pekla, na které byla Houska údajně postavena, aby sloužila jako jakási pekelná zátka. Tento motiv se poprvé objevuje v Kronice české Václava Hájka z Libočan u události z roku 878:
„(…) nedaleko od toho hradu díra jedna u veliké skále, v kteréžto díře množství rozličných duchuov obývalo, kteříž pomalu více a více lidem tu obývajícím překážku činili a někdy v rozličných hovad tvářnosti proměňujíce se lidem po cestách chodícím se ukazovali tak hrozně, že tudy lidé nesměli choditi, takže pro rozličné lidem od týchž duchuov překážky a přístrachy ten hrad byl pustý zuostaven.“
Kroniku českou psal V. Hájek na objednávku české katolické šlechty, a tak mohla být tato pověst nástrojem, jak odlákat místní obyvatelstvo od dávného pohanského obětiště.
Po více než třech stoletích navazuje na Hájka českolipský profesor Ernst Wenzel povídkou Princ Marcipán z roku 1870. Na něj navazuje na konci 19. století August Sedláček poznámkou v souvislosti s postavením barokního kostelíka nedaleko Housky okolo roku 1612.
„Pekelná jáma" se nachází pod mocnou kamennou podlahou kaple.
Kdysi se prý pravdu o záhadném portálu do pekel pokusil odhalit jeden mocný vévoda. Domluvil se s odsouzeným vězněm, kterému slíbil milost, když se vydá do jámy a zjistí o ní něco víc. Vězeň souhlasil a nechal se do otvoru spustit na laně. Nejdřív bylo dlouho ticho, ale pak začal z hlubin jámy znít jeho křik o pomoc. Když ho vévodovi lidé vytáhli, měl bílé vlasy a ukázalo se, že přišel o rozum. Nedlouho poté prý zemřel.
„Tedy lidé jinak nemyslili, než že to je vchod do pekla. Lidé se pak snažili díru marně zasypat, zdála se bezedná. Nakonec se jim to však podařilo a na místě postavili kostelík, který byl roku 1830 zbořen,“ píše na konci 19. století August Sedláček.
Někteří návštěvníci tvrdí, že v kapli a na nádvoří viděli démonické bytosti a slyšeli podivné sténání a křik. Poblíž hradu se prý někdy zjevuje dokonce sám ďábel uhánějící tryskem na černém koni.
Dantovým PEKLEM
„Skutečné“, hmatatelné PEKLEM (není to překlep, připomíná betlém) je ručně vyřezávané lipové mechanické, jedinečné to dílo volně inspirované Božskou komedií Danta Alighieriho z počátku 14. století, konkrétně její první částí peklo. Dvanáctimetrová délka a dvoumetrová výška daly dostatek prostoru pro jedenáct obrazů pekelných trestů za pozemské hříchy. Návštěvníci hradu mohou dílo shlédnout mimo hlavní prohlídkový okruh, samostatně, v prostorách bývalé kočárovny.