Gigantická prababička hroznýše by snědla na posezení celou rodinu

Gigantická prababička hroznýše by snědla na posezení celou rodinu

Foto: Warpaint / Shutterstock

Aktualizováno:
4 min
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.

Byl to odvěký titán hadů – monstrum dlouhé jako Tyrannosaurus rex, které se po zániku dinosaurů potulovalo po parném jihoamerickém deštném pralese a snídalo, obědvalo a večeřelo krokodýly.

Je spousta otázek, na které se lidé po objevení fosilií hadího monstra v roce 2009 ptali. Pokusíme se na ně odpovědět na základě zdrojů nejpovolanějších s legendárním National Geographic v čele.

Kde byla titanoboa nalezena?

Titanoboa cerrejonesis je pro vědu novinkou a objevil ji tým severoamerických vědců pod vedením Jasona Heada z University of Toronto. Je to nejnovější zkamenělina, která se objevila v kolumbijském Cerrejónu - jednom z největších povrchových dolů na světě a nečekaně bohatém nalezišti fosilií prehistorických plazů.

Podle National Geographic bylo tehdy v povodí kolem Cerrejonu obrovskou nivou, protkanou řekami a zasazenou do velkého tropického deštného pralesa. To je přesně ten typ biotopu, ve kterém se dnes daří anakondám, a je pravděpodobné, že titanoboa sdílela podobný životní styl. Mezi další zkameněliny z jámy Cerrejon patří rané příbuzné ryb, želv a krokodýlů – všechny vhodné kořisti pro titanobou.

Proč se nazývá cerrejonesis?

Titanoboa cerrejonensis, což znamená titánský hroznýš z Cerrejonu, povrchového uhelného dolu, kde byly nalezeny jeho fosilie.

Kdy titanoboa žila?

Žila před 58 miliony až 60 miliony let, kdy se pozemská živočišná říše stále vzpamatovávala z hromadného vymírání, které před 65 miliony let odsoudilo dinosaury a mnoho dalších tvorů k záhubě, když poblíž mexického pobřeží Yucatan spadl asteroid. Mohl to být největší neoceánský obratlovec na Zemi.

Kde žila a čím se živila?

Titanoboa byla největším obyvatelem horkého, bujného deštného pralesa a pravděpodobně lovila různé formy krokodýlů, velké ryby a velké sladkovodní želvy. Nebyla jedovatá a pravděpodobně žila stylem podobným dnešním velkým anakondám žijícím v řekách, které se ovíjely kolem své nešťastné kořisti.

Reklama

„Tato ´věc´ je požírač krokodýlů, chytá je a jí ve vodě," řekl Head. „Pro krokouše to je špatný den." Jestli se pustila i do největšího druhu krokodýla – mořského, který dosahuje délky více než 6 metrů a hmotnosti nad 1000 kg,nevíme, ale spořádala by tak váhu nejedné lidské rodiny.

S kým je příbuzná?

Obří had je blízce příbuzný dnešním hroznýšům a anakondám, hadům, kteří svou kořist zabíjejí dusivými závity. „Boa“ se dnes označují velcí škrtiči – velcí hroznýši a krajty. Žijící hroznýši jsou různě velcí, ale jejich podobné proporce poskytly Headovi údaje, které potřeboval, aby zjistil, jak velká titanoboa vlastně byla.

Kolik koster prahada bylo nalezeno?

Byly nalezeny ostatky přibližně 30 jedinců. Většina z nich jsou dospělí, ale byla nalezena i nějaká mláďata. Většinu exemplářů tvoří obratle a žebra, což je typické pro hadí fosílie. Odhaduje se, že titanoboa mohla mít více než 250 obratlů.

Byla obří kostra nalezená ve Francii pozůstatkem titanoboa?

Opravdová hadí kostra“ nalezená na Google Maps sice zvedla vlnu zájmu, ale ukázalo se, že je to pouze „velká kovová socha, která je známá jako Le Serpent d'Ocean." Socha se nachází na západním pobřeží Francie a měří neuvěřitelných 130 metrů.

Jakou rychlostí se pohybovala?

Monstrum bylo poměrně líné zvíře, jež se nemohlo moc rychle pohybovat. Ve vodě dokázalo se svou váhou přes jednu tunu vyvinout pozoruhodnou rychlost asi 20 km/h. Jako většina dnešních druhů hadů bylo zkušeným predátorem ze zálohy, které bylo schopno zasáhnout neuvěřitelnou rychlostí nic netušící kořist. Bylo schopno rozdrtit svou nešťastnou kořist nevídanou svírací silou (pro znalce 400 liber na čtvereční palec).

Měli tito hadi nějaké přirozené nepřátele? Jak dlouho žili?

Vědci z objevitelského týmu v čele s vědcem Carlosem Jaramillem řekli magazínu Smithsonianmag.com: „Domníváme se, že jejich přirození nepřátelé napadali vejce a mláďata. Stejní krokodýli, kterými se živili samotní titanobové, mohli lovit vejce velkých hadů a mláďata titanobů. O délce jejich života zatím nic nevíme, to je z fosilních záznamů, které máme k dispozici, velmi obtížné zjistit.“

Reklama
Reklama