Pradávní běloši původními obyvateli Aucklandu! Na stopě novozélandské záhady

Auckland znamená v jazyce Maorů Tamari Makau Rau, Město 100 milenců, protože všem polynéským kmenům, které do tohoto místa dorazily, jeho krása učarovala.

Auckland znamená v jazyce Maorů Tamari Makau Rau, Město 100 milenců, protože všem polynéským kmenům, které do tohoto místa dorazily, jeho krása učarovala.

Podle jedné legendy byli prvními obyvateli Turehové, lidé světlé pleti s kouzelnou mocí, kteří jsou uváděni jako předchůdci iwi, maorských kmenů sídlících v tomto regionu. Píše se o lidech zvaných patupaiarehe a tūrehu, kteří obývali zemi před příchodem polynéských národů. Mezi starousedlíky se dodnes traduje legenda o bělostných předcích:

„Teta nám vyprávěla o Tūrehu, světlých lidech, kteří žijí na hřebenech nejvyšších kopců. ´Tančí v mlze, hrají na své kostní flétny a snaží se vás odlákat. Jsou to duchové, kteří se nedostali do posmrtného světa a jako první vyrobili rybářské sítě, které se dodnes používají.´“ (Māori Myths, Legends and Contemporary Stories, eng.mataurangamaori.tki.org.nz)

Španělé a Portugalci?

Podle Davida Rankina, potomka prvního polynéského průzkumníka Kupeho „Maorové nejsou původními obyvateli Aotearoa Nového Zélandu. Mnoho jiných ras tu žilo už dávno předtím, než přijel Kupe. Jsem jeho přímým potomkem a z naší ústní historie vím, že uplynulo 44 generací. (…) V pohoří Waima byl v kopcích útulek pipi a starší žena tam mluvila o lidech se světlou pletí. Spousta lidí se identifikuje jako Paniora (v překladu Španěl), což naznačuje, že Portugalci a Španělé se dopravili na starověkých lodích do oblasti Northland (severní část Severního ostrova - pozn.).“ (https://treatygate.wordpress.com)

Po staletí žili v míru

První podstatný důkaz o osídlení Aucklandu lidmi se však datuje až k roku 1350. V následujících stoletích iwi, budovali na vrcholcích 48 kuželovitých sopek své opevněné vesnice (známé jako pa). Tyto kmeny spolu žily vedle sebe v relativním míru až do poloviny 18. století, kdy si iwi Ngati Whatua podrobili všechny ostatní kmeny a prohlásili se tangata whenua „lidmi země“.

Angličané a Skoti

O necelých sto let později však Ngati Whatua vše, co získali silou, museli postoupit Angličanům vedeným kapitánem Williamem Hobsonem. Dne 30. ledna 1840 Hobson a kmenoví náčelníci podepsali dohodu Waitangi, která znamenala zrod „evropského“ Aucklandu jako hlavního města britské kolonie Nový Zéland. Jen o 25 let později se toto nezralé město, obývané jen o něco více než 500 osadníky, kteří sem dorazili ze Skotska, muselo vzdát svého postavení hlavního města ve prospěch vzdáleného Wellingtonu. Auckland to nicméně nijak znatelně nepoznamenalo, vždyť dnes se významně přibližuje představě metropole – alespoň podle měřítek „nejmladšího“ kontinentu planety – a představuje hlavní ekonomickou sílu Nového Zélandu.