Reklama

,,Žádná pevnost není tak silná, aby nemohla být dobyta penězi” aneb Výsměch olympijské férovosti a rozsáhlá korupce ve starověku

,,Žádná pevnost není tak silná, aby nemohla být dobyta penězi” aneb Výsměch olympijské férovosti a rozsáhlá korupce ve starověku

Foto: Zigres / Shutterstock

Aktualizováno:
4 min
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.

,,Žádná pevnost není tak silná, aby nemohla být dobyta penězi,” pronesl již před více než 2000 lety římský řečník, politik a spisovatel Marcus Tullius Cicero. Korupce bohužel odjakživa tvoří nedílnou součást dějin od dob starověku až do současnosti, a to nejen v politice, veřejném životě, ale i ve starověkém sportu.

Reklama

Tento citát o podplácení pronesl již před více než 2000 lety římský řečník, politik a spisovatel Marcus Tullius Cicero. Korupce bohužel odjakživa tvoří nedílnou součást dějin od dob starověku až do současnosti, a to nejen v politice, veřejném životě, ale i ve starověkém sportu.

Nejzdatnější korupčník v historii

Pokud by se sestavoval nějaký žebříček historických korupčníků, určitě by se na jedné z prvních příček umístil Francis Bacon (1561-1626), lord kancléř na dvoře anglického krále Jakuba I. Stuarta (1566-1625). Čelil řadě obvinění, že bere úplatky za přidělování úřadů, popsali autoři HistorieRevue.

Zkorumpovaní ve všech epochách

Jisté je, že s korupcí lidé bojovali už ve starověku. Důkazů lze najít hned několik. Už na hliněných destičkách z Asýrie ze 7. století př. n. l. jsou vyryta jména zkorumpovaných úředníků.

Staroegyptské zneužívání moci veřejné

Starověký Egypt byl plný podplácení i podvodů, a také daleko horších trestů než dnes. Zákoník egyptského krále Haremheba (zemřel asi 1292 př. n. l.) dokonce obsahuje i pasáž týkající se trestů za přijímání úplatků. Nejběžnějším potrestáním bylo znetvoření odsouzeného. Useknuté prsty, nos, ucho anebo jazyk, to ve starověkém Egyptě nebylo nic mimořádného. V situaci lehčího provinění byl odsouzenému „jen“ vypálen cejch.

Jedinou z dochovaných trestně právních norem představují právě Haremhebovy zákony ze začátku období Nové říše. Na konci vládnutí XVIII. dynastie byla státní správa ovlivňována velkou mírou korupce a běžné bylo rovněž zneužívání moci veřejné a bylo potřeba přijmout tvrdší opatření i striktnější tresty pro pachatele zločinů.

Haremhebovy zákony byly především určeny k ochraně prostých obyvatel a prosazovaly tvrdé tresty pro vojáky i úředníky zneužívající vlastní moc, za těžké v nich byly kupříkladu označeny trestné skutky soudců, dozvídáme se z bakalářské práce Kristiny Molnárové na téma Historické kořeny korupce (VŠ regionálního rozvoje a Bankovní institut – AMBIS, Katedra bezpečnosti a práva).

Starověké olympijské hry prolezlé korupcí

Poštovní známka vytištěná v Řecku z vydání "Olympijské hry, Mnichov. Antické olympijské hry" zobrazuje starověké zápasníky (basreliéf), kolem roku 1972. Pozn. autora: Ve starověku sportovci soutěžili nazí, aby tak byla zajištěna maximální rovnost mezi všemi účastníky. Fotka od Lefteris Papaulakis / Shutterstock

Známé jsou také úplatkářské aféry z antických olympijských her. Již „roku 338 před n. l. bylo zjištěno, že boxer Eupolus z Thesálie podplatil své tři soupeře, aby se v zápase nechali porazit. Podvodník Eupolus  byl po odhalení podvodu potrestán velkou finanční pokutou, která sloužila ke vztyčení šesti soch atletů s nápisy s lehce moralizujícím podtónem, jako například: ´V Olympii se vítězí díky rychlosti nohou a síle těla, nikdy však mocí peněz´. Tato norma měla být vytesána pro jistotu v latině, aby jí porozuměl i ješitný císař Nero,“ píše se v knize argentinského autora Luciana Wernickeho Nejúžasnější příběhy z olympijských her.

O několik málo let později uplatil pětibojař Callipus z Athén ve prospěch svého vítězství soupeře, ale korupce se provalila a všichni athénští sportovci museli hry opustit. Po dalších tisíci letech - roku 384 našeho letopočtu - dal dokonce římský císař Theodosius I. (347–395) pokyn ke zrušení her právě pro rozsáhlou korupci mezi sportovci, která již nebyla únosná, protože o vítězství nerozhodovaly sportovní výkony, ale největší úplatek.

Zdroje článku:
Luciano Wernicke: Nejúžasnější příběhy z olympijských her, Kristina Molnárová: Historické kořeny korupce, epochaplus.cz, cs.wikipedia.org
Reklama