Kolik by vám muselo být, abyste mohli napsat dceřinná a ne dceřiná společnost
Foto: Nikol85 / Depositphotos
3 min
Zcela jistě jste někdy psali či jen četli pěkné české přídavné jméno dceřiný nebo také dceřinný. Možná vám druhá varianta připadá správnější, spisovnější – při vyslovení dáváme důraz na „dlouhé n“, což nám evokuje její správnost. Ale pozor, opak je pravdou, i když nám zde příliš nepomohou tradiční pravidla pro psaní zdvojeného či jednoduchého „n“, protože tento případ je poněkud specifický.
Výraz „dceřiný“ vybočuje z řady druhových přídavných jmen odvozených od jmen podstatných, která pojmenovávají členy rodiny. Téměř všechna se tvoří pomocí přípony -(ov)ský: mateřský, sesterský, otcovský, bratrský. Vedle podoby mateřský uvádí Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ) i mateřinský či mateří. První z nich se dnes běžně neužívá, druhé omezeně: obyčejně jen v sousloví mateří kašička (včelí produkt s léčivými účinky), píše se v publikaci Na co se nás často ptáte.
Dcerský, dceřinský až dceřiný
„Pokud jde o přídavné jméno odvozené od slova dcera, ještě Jungmannův slovník (1835-1839) má pouze přídavné jméno dcerský; to se však neujalo, třebaže je zcela systémové. Totéž platí i o podobě dceřinský, analogické s mateřinský. Zato se vžila podoba dceřiný,“ vysvětlují autoři publikace, kteří pracují pro Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR.
Jedině jedno n
Pro upřesnění, před rokem 1989 byl výraz v československém prostředí znám především díky spojení dceřiná buňka. Rozšíření přídavného jména dceřiný napomohly nové ekonomické podmínky a s nimi vznik společností označovaných jako dceřiné.
Pokud ale budete psát toto přídavné jméno na počítači, nespoléhejte na jeho pravopisnou kontrolu; některé její verze totiž ponechávají bez povšimnutí podobu dceřinný, a tím vzbuzují zdání o její správnosti.
„Dříve se opravdu psalo slovo dceřiná se dvěma n. Od vydání Pravidel českého pravopisu v roce 1957 je však přípustná jen podoba dceřiný s jedním n a toto pravidlo platí stále,“ upřesňuje web Český rozhlas Plzeň na základě dotazu posluchačky ohledně psaní zajímavého přídavného jména. Jeho delší podobu uváděl pouze Příruční slovník jazyka českého, ale novější příručky jako například Slovník spisovného jazyka českého nebo Pravidla českého pravopisu z roku 1957 i 1993 uvádějí už pouze podobu dceřiný.