Jak se krokodýli naučili přestat jíst smrtelně toxické ropuchy: Vědci těla ropuch napustili chloridem lithným, který způsobuje krokodýlům a varanům nevolnost
Foto: jingaiping / Depositphotos
Fascinující příběh se právě odvíjí v severní Austrálii. Populace sladkovodních krokodýlů tam trpěla invazí jedovatých ropuch. Vědci se je nyní snaží vycvičit k tomu, aby se dokázali nastalé situaci přizpůsobit.
Trable krokodýlů s jedovatými ropuchami
Ve třicátých letech minulého století byla v Austrálii uměle vysazena populace Ropuchy obrovské (Rhinella marina). Motivací byla snaha redukovat některé škůdce ničící právě úrodu cukrové třtiny. Opět se nicméně ukázalo, že podobné ekologické inženýrství může vést k velice negativním důsledkům.
Ropucha obrovská je vybavena žlázami, které produkují toxiny, které dokážou být smrtelně jedovaté pro celou řadu živočichů, krokodýli nevyjímaje. Původní australská fauna na ropuchy samozřejmě není zvyklá a netuší, že „nejsou k jídlu“. Toxiny ropuch jsou navíc tak silné, že pro zvířata, která je zkonzumují, jsou v naprosté většině případů smrtelné.
Nejhůře je tím postižená právě populace sladkovodních krokodýlů (Crocodylus johnstoni). V některých oblastech došlo k redukci jejich populací až o plných 70 %. Podobně dramatický dopad to mělo na populace varanů. Vědci se proto rozhodli tyto druhy naučit vyhýbat se těmto ropuchám.
Krokodýlí škola bezpečného lovu
Princip „výuky“, kterou výzkumníci pro sladkovodní krokodýli v severní Austrálii připravili, je jednoduchý. V několika oblastech v regionu Fitzroy Valley na severozápadě Západní Austrálie připravili několik tisíc návnad v podobě mrtvých ropuch s odstraněnými toxickými žlázami. Místo nich byly ale těla ropuch napuštěna chloridem lithným, který způsobuje krokodýlům a varanům nevolnost, není pro ně ale smrtelný.
Cílem popsaného projektu je, aby si krokodýli zafixovali ropuchu jako nevhodnou potravu a v budoucnu se jí vyhýbali. Vedle ropuch byly vždy i kuřecí krky bez chloridu lithného. Postupem krátkého času bylo možné pozorovat velkou změnu v chování krokodýlů. Zatímco nejprve krokodýli jedli obě návnady, stačilo jen asi pět dní a začali se vyhýbat ropuchám. A co je ještě důležitější, krokodýli nereagovali ani na živé ropuchy ve chvíli, kdy se v jejich teritoriu objevily.
Kampaň s návnadami způsobujícími nevolnost byla poté ještě jednou zopakována a výsledkem je o 95 % nižší úmrtnost sladkovodních krokodýlů. V oblastech, kde se krokodýli naučili nejíst ropuchy ještě předtím, než se setkali s těmi živými, dokonce nebyl zaznamenán žádný případ úmrtí krokodýla.
Zhodnocení a závěr
Celý projekt australských vědců tak skončil úspěchem, který dokonce předčil původní očekávání. Může se tak stát modelem pro podobné snahy jinde v Austrálii i jinde ve světě. Rychlost a efektivita, s jakou se krokodýli naučili vyhýbat se toxickým ropuchám, byla skutečně obdivuhodná.