Křišťálové lebky fascinují celé generace. Nebyly vytvořeny mimozemšťany, ale ani Aztéky
Foto: Gryffindor / Creative commons, CC-BY-SA
Falešné aztécké křišťálové lebky se nacházejí v muzejních sbírkách po celém světě. Výzkumy ukazují, že všechny mají původ u jednoho člověka, který nemá s původními Aztéky nic společného. Jak je to možné?
Pro mnoho lidí příběh aztéckých křišťálových lebek začíná a končí v pořadí čtvrtým filmem ze série o dobrodružném archeologovi Indiana Jonesovi. Pro jiné mají tyto předměty až mystickou psychickou a léčivou moc. Možná vás však překvapí, že se ve vykopávkách jihoamerických civilizací žádné křišťálové lebky nikdy nenašly, a ve všech případech se tak jedná o archeologické podvrhy. Přesto však je skutečný příběh těchto lebek plný intrik a záhad.
Existují skutečné křišťálové lebky?
Ve významných muzejních sbírkách po celém světě najdete mistrovsky vyřezávané a strašidelné křišťálové lebky nejrůznějších stylů a velikostí. Nejmenší z nich je velikosti drobného amuletu, zatímco největší přesahuje rozměry bowlingovou kouli. Jejich půvab uchvacuje návštěvníky muzeí již po celé generace.
V 90. letech 20. století však antropoložka Jane Walshová z amerického Smithsonova institutu začala mít ohledně těchto předmětů podezření. Rozhodla se tak blíže prozkoumat jeden z exemplářů těchto tajuplných relikvií. Zjistila, že nejnovější exponát se od ostatních lišil proporcemi lebky a celkově vypadal až příliš zachovale. Když nakonec začala pátrat po pozadí dalších křišťálových lebek, zpozorovala podivný vzorec podobností. Brzy pak bylo za pomoci moderních vědeckých analýz potvrzeno, že předměty byly broušeny moderními rotačními nástroji, přičemž v některých případech kámen pocházel spíše z Brazílie než z Mexika.
Stopy vedly k jednomu muži
Walshová se následně jala prozkoumat také další křišťálové lebky ve sbírce Smithsonova institutu. Zjistila, že v dokumentech k dodávce vzácných exponátů se poměrně často objevuje jedno jméno: Eugène Boban.
Boban, Francouz narozený v roce 1834, byl nadšen Mexikem a jeho historií. V průběhu let se dokonce stal archeologem pracujícím pro člena francouzské vědecké komise v Mexiku. Boban navázal přátelství s mnoha významnými archeology své doby a s velkým zájmem sbíral artefakty z celého regionu. Prostřednictvím katalogů a výstav pak prodával koncem 19. století artefakty sběratelům a muzeím. Přibližně ve stejné době si odborníci začali všímat padělků aztéckých a předkolumbovských artefaktů, které zaplavovaly muzejní sbírky.
Když si Boban vybudoval pověst odborníka na mexické starožitnosti, kurátoři muzeí mu svěřovali zprostředkování obchodů. Nemohli si uvědomit, že jim prodává padělky, mezi nimiž jsou také proslulé křišťálové lebky, jejichž původ si vlastně vymyslel. Původ těchto „nálezů“ se mu podařilo utajit pomocí falešných nákupních historií.
Aztékové přikládali lidské lebce hluboký význam
Vykopávky v průběhu let odhalovaly nové poznatky o Aztécích, civilizaci, která byla stejně vyspělá jako její současníci v Evropě. Aztécká duchovní víra a obřady před staletími přikládaly lidské lebce značnou důležitost. Vyřezávali zdobené lebky do kamene a zobrazovali své bohy, kteří nosili lidské lebky jako šperky.
Archeologové v letech 2015 až 2017 vykopali v Templo Mayor v Mexico City monumentální aztéckou věž, která má v průměru asi 20 metrů a byla postavena z více než 650 lidských lebek. Objev této věže s lebkami podtrhuje ohromující rozsah lidských obětí, k nimž docházelo v tehdejším hlavním městě Aztéků. Ukazuje také, jak byla jejich kultura posedlá lebkou. Přesto však neexistují žádné důkazy o tom, že by lebky vyráběli také z křišťálu.
Vyvrácená teorie? Pro některé nikoliv
Spojení fascinace lebkami s téměř dokonalým vzhledem mohlo v mnohých laicích i odbornících vyvolat pocit, že křišťálové lebky jsou skutečně výtvorem Aztéků. Po zhruba 150 let byly tyto předměty bez obav z podvodu vystavovány po celém světě. Teprve výzkum Jane Walshové a jiných vědců poukázal na skutečný původ lebek.
I přes vyvrácení původu křišťálových lebek jsou stále čas od času vystavovány, protože o ně veřejnost projevuje mimořádný zájem. Některá muzea navíc sama odmítají prohlášení, že jejich vystavené lebky jednoznačně padělky nejsou. Zdá se tak, že tajemství křišťálových lebek bude ještě nějakou dobu otevřenou otázkou.