Poloostrov na Smaragdovém pobřeží nemá takové renomé, přesto je to skutečný klenot
Foto: JGS25 / Creative commons, CC-BY-SA
Břidlicové a růžové pískovcové útesy, úchvatný panoramatický výhled na zátoky Saint-Malo a Saint-Brieuc, ornitologická rezervace, kde hnízdí stovky ptáků, maják či vřesoviště z něj činí výjimečné místo na nejzápadnějším poloostrově Francie, Bretaňském, na Smaragdovém pobřeží.
Mys Fréhel patří mezi nejpůsobivější a nejvýznamnější mysy v Bretani. Skalní masiv se zvedá do výšky kolem 70 metrů nad moře. Při dobré viditelnosti je možné odsud spatřit anglo-normandský ostrov Jersey. A také rozmanité druhy ptáků, protože místo je ornitologickou rezervací. Všechny druhy jsou samozřejmě chráněny. Při pobytu v této lokalitě proto musíte být obzvláště šetrní k životnímu prostředí.
Místo na nejsevernějším výběžku malého poloostrova v severní Bretani - na Smaragdovém pobřeží (francouzsky Côte d'Émeraude) - je od roku 2019 klasifikováno jako Grand Site of France a pokrývá téměř 600 hektarů. Pro zjednodušení se nazývá „Cap Fréhel" (Mys Fréhel), ale ve skutečnosti bychom měli říkat „The Grand Site of France Cap d’Erquy – Cap Fréhel”(Významné místo Francie Cap d'Erquy - Cap Fréhel).
Stezka mezi vřesovišti označená GR 34 vytváří okruh kolem mysu.
Je zde možné sledovat blankytně modré moře omílající skaliska, maják, který má prý dosah světel až 110 kilometrů a pochutnat si na některé místní specialitě v restauraci.
Maják starý
Dosud zde stojí starý maják, kterému se také říká Vaubanova věž. Byl postaven ze žuly za vlády Ludvíka XIV. , konkrétně v roce 1701 francouzským stavitelem Siméonem Garangeauem. Ten byl žákem významného Sébastiena Vaubana (odsud název věže).
Sébastien Le Prestre markýz de Vauban byl celého půlstoletí jedním z nejuznávanějších pevnostních stavitelů a představitelů tzv. francouzské inženýrské školy. Svůj život zasvětil službě králi Slunce Ludvíku XIV., který jej za jeho zásluhy jmenoval francouzským maršálem.
V té době se v majáku svítilo zejména za pomoci rybího tuku.
Maják nový
Na místě, kde dnes stojí současný maják, byl v roce 1836 postaven modernější, který byl v roce 1886 elektrifikován. V srpnu 1944 byl německými vojsky zničen. Ten soudobý se začal budovat o dva roky později a do provozu byl uveden v roce 1950.
Stavba měří 32 metrů a když připočteme výšku útesu, tak se dostaneme do sta metrů nad mořem. Potom je jasné, proč je tak „výkonný“ a jeho světlo má dosah až 103 metrů do moře. Za jasného počasí je však vidět ze vzdálenosti více než 100 kilometrů.
Pokud máte odvahu, je možné vystoupat až na jeho ochoz a pozorovat panorama. Upozorňujeme, že budete muset zdolat 145 schodů! Ale ten výhled za trochu námahy určitě stojí.