Rozdíl mezi českým a španělským řemeslníkem poznáte již ve dveřích

Rozdíl mezi českým a španělským řemeslníkem poznáte již ve dveřích

Foto: IgorVetushko / Depositphotos

Publikováno:
2 min
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.

Každý z nás si občas domů pozve nějakého opraváře, řemeslníka, odborníka na cokoliv. Většinou míváme pozitivní zkušenost s jejich odvedenou prací, horší je to ale s jinou věcí. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že tato „jiná věc“ není příliš příjemná mých smyslovým orgánům. Možná již tušíte, o čem bude řeč.

Při cestování po světě jsem měla možnost setkat se s několika odborníky, kteří přišli do mého obydlí, aby něco plánovaně, či akutně, opravili. Naposledy ve Španělsku jsem byla svědkem pro mne dosud neznámého „fenoménu“. U dveří zazvonili dva gentlemani středního věku z nábytkářské firmy, oděni do čistých tmavě modrých triček s bílým nápisem a tmavě modrých kalhot. Usměvaví, upravení, ochotní. Domlouvali jsme se sice trochu rukama nohama, ale dohodli jsme se na všem, co bylo potřeba. A to s úsměvem, pochopením a dokonalou profesionalitou ze strany objednaných odborníků.

Se zmínenými atributy se jistě setkáte taktéž u českých řemeslníků, ale co vás u nich zřejmě nemine, je čichový „zážitek“. A ten z paměti - a v mém případě hlavně z nosu – dlouho nedostanete…

Ti dva španělští řemeslníci už ve dveřích disponovali něčím, co mě, ženu s velmi citlivým nosem, naprosto odbouralo. Ano, byla to vůně. Příjemná jemná vůně pánského deodorantu či parfému, která doprovázela oba pány, a která byla dlouho po jejich odchodu cítít v místě mého pobytu. I když nesli těžké věci a fyzicky se dost nadřeli, stále voněli. Po zápachu rozkládajícího se potu a propoceného – několik dní neměnéného – pracovního oděvu, které často cítím z českých řemeslníků, ani památky.

Španělští řemeslníci jsou vymydlení a navonění.
Španělští řemeslníci jsou vymydlení a navonění. | Zdroj: photography33 / Depositphotos

Pokud jste navštívili Španělsko a pohybovali jste se mezi místními, ne pouze mezi turisty, lze obecně říci, že obyvatelé tohoto království „voní, kudy chodí“. Ženy, muži, děti, mladí, staří. Když okolo nich procházíte, sedíte vedle nich v restauraci nebo vás třeba obsluhují v obchodě, stále voní. Je pravda, že někdy je ta vůně intenzivnější, než váš nos či hlava inklinující k migrénám dlouhodobě snese, ale ve většině případů je to zážitek příjemný.

Proto bych si sobě i vám přála, abychom měli i v České republice možnost zvát si domů čisté a upravené řemeslníky, kteří po sobě zanechají dobře odvedenou práci a také obláček nosu lahodící vůně.

Reklama
Zdroj článku:
Autorský text
Reklama