Sovětské jedové laboratoře Laboratoř 1, Laboratoř 12 a Kamera testovaly jedy. Pokusní králíci zde byli lidé
Foto: Vir4ello / Depositphotos
Garantujeme vám, že za dveře těchto laboratoří byste se v té době podívat určitě nechtěli. Nejenže sloužily jako místo k popravení nepohodlných lidí, ale také se do obětních beránků vpichovali různé jedy a testovaly se jejich účinky na lidský organismus.
Tyto tři laboratoře, vedené dohromady jako sovětská jedová laboratoř, vedly výzkum jedů. Existovaly v utajení, patřily sovětským tajným službám. Říká se, že před začátkem tohoto tisíciletí byly reaktivovány a jedy se testují dál.
Pokusy na lidech
Lidé, na kterých se testoval kyanid, se mohli považovat za skutečně šťastné, neboť netrpěli tak dlouho. V laboratořích se testovaly i takové jedy, jako jsou ricin, digitoxin či yperit. Všechny způsobily smrt, pochopitelně. Byly testovány na vězních z různých gulagů.
A proč testování probíhalo, kromě toho, aby se zbavili nepohodlných lidí? Aby tajné služby dokázaly identifikovat přítomnost těchto jedů, které jsou mimo jiné bez zápachu a bez chuti. A také proto, aby našli dokonalý jed, který mohou podávat nepohodlným lidem, aniž by někdo zjistil, kdo dotyčného zabil.
Vezměte si lék, uleví se vám
Vězni byli přesvědčeni, aby si jed vzali dobrovolně. Byly totiž označovány jako lék, který jim má pomoci, a společně s nimi se dobře najedli i napili.
Nakonec našli vysněnou látku
A tou byl K-2, někdy označovaný jako C-2. Smrt nastala do patnácti minut a předcházely jí zajímavé změny v chování i ty fyzické. Očití svědci vypověděli, že po požití látky vězni vykazovali symptomy velké únavy a fyzické slabosti, dokonce se malinko snížila jejich výška. Další anomálie byly psychického původu, oběť se stala apatickou, přestala reagovat na okolní podněty a upadala do velmi klidného stavu. Nakonec zemřela. Nezáleželo na tom, zda byl člověk starý nebo mladý, žena či muž, se zdravotními obtížemi či zcela zdravý.
Netestoval-li se jed na lidech, neprošel kontrolou a nebyl schválen
Schvalování jedů, které budou použity, byl složitý proces. Každé schválení vyžadovalo ukončení několika lidských životů, než si získal plnou důvěru tajných složek. Teprve poté mohly být použity ve prospěch SSSR. Ačkoli bychom tento postup mohli považovat za zločin proti lidskosti, jednalo se o striktní a účinný způsob, jak používat jedy účinně.
Oběti byly většinou méně známé, ale našly se také osobnosti více známé. Prvním významným člověkem byl v roce 1930 vůdce ruského vševojenského svazu, Alexander Kutepov. Aby ho dostali do laboratoře, podali mu drogy během jeho pobytu v Paříži. Zemřel v důsledku infarktu, který nevyvolal jed, nýbrž již zmíněná droga.
Vlastně spousta generálů padla v těchto laboratořích, jakmile pronesli něco na úkor tehdejšího režimu. Ve výčtu bychom nalezli nejen ruské generály, nýbrž rovněž Ukrajince, z nichž nejvýznamnější byl arcibiskup. Ten byl zavražděn injekcí podanou zdravotní sestrou. V této injekci byl přítomný jed karare.
Ricin zabil další významnou osobu, nositele Nobelovy ceny. Další obětí byl ruský spisovatel, který byl zabit i se svým vlastním synem.
Výčet obětí by mohl pokračovat dál a dál, vznikl by vskutku dlouhý seznam. Kdokoli si dovolil jít proti režimu (nebo si to o něm hlavouni mysleli, a nemusela to být pravda), ten skončil v jedné ze tří jedových laboratoří, kde ho potkal nemilý a bolestivý konec.
Práškový mor
To je název látky, která sloužila k atentátům a byla vyrobena v jedové laboratoři. Návod byl celkem jednoduchý, atentátník se nechal očkovat proti moru a šel za někým výše postaveným, avšak nepohodlným člověkem. Otevřel malou nádobu, kde byl mor v prášku uchováván, a fouknul do této nádobky či ji rozdmýchal ve vzduchu. Poté, aniž by se mu něco stalo, v klidu odešel, zatímco oběť měla velký problém a zanedlouho zemřela.