Staročeská kuchyně zažívá nečekaný návrat do kuchyní: Naučte se dělat cmundu nebo vařit kroupy
Foto: Peteer / Depositphotos
3 min
Pokud si jako „tradiční českou kuchyni“ představujete svíčkovou nebo vepřo, knedlo, zelo, pak byste měli své vnímání trochu poupravit. Ta opravdu klasická česká kuchyně je jiná. A do našich kuchyní se překvapivě vrací.
Zapomeňte na knedlíky
Pro začátek se lehce dotkneme zmíněných dobrot, které dnes považujeme za typicky české. Tato jídla jsou produktem 19. století, kdy svoji slavnou kuchařku sepsala Magdalena Dobromila Rettigová. I díky ní se teprve v této době české hospodyňky naučily dělat knedlíky. Ty Rettigová převzala především z kuchyně tyrolské.
Pokud mluvíme o staročeské kuchyni, máme na mysli něco trochu jiného, resp. mluvíme o starším období. Nebudeme sice zacházet tak hluboko do historie, abychom mluvili o středověké stravě, ale zajímat nás bude především období 16.–18. století. Proč právě toto období? Především proto, že končilo feudální uspořádání našich zemí, což se projevovalo i ve stylu života a také v kuchyni.
Kuchyně staročeská
Zatímco stoly na šlechtických zámcích a v sídlech bohatých měšťanů se prohýbaly pod mísami plnými zvěřiny a podobných pochoutek, prostí lidé jedli o hodně jinak. Maso bylo spíše výjimečné a pojilo se s nejrůznějšími svátky a oslavami. V běžné dny se připravovaly hlavně pokrmy bezmasé. Tento přístup ke stravování koneckonců vydržel v mnoha místech až do doby první republiky.
Co tedy bylo takovým typickým obědem obyčejné české rodiny v minulosti? Základem byla polévka, která hraje v česká kuchyni významnou úlohu. Poté následovalo druhé jídlo, které mělo často podobu nejrůznějších placek, slaných i sladkých, nebo pokrmů z luštěnin a obilnin jako jsou kroupy. Toť vše, maso až v neděli.
Znáte cmundu? A co kroupy?
Pod názvem cmunda se ukrývá staročeský bramborák. Koneckonců, v některých oblastech jako jsou jižní Čechy se toto slovo stále udrželo a používá se. Na Moravě se mu zase říkalo např. krompelák. Nejedná se o nic jiného než o klasický bramborák, který se podával s kysaným zelím. Dnes se k němu často přidává i uzené maso, to ale v minulosti nebylo pravidlem.
Kroupy byly v kuchyni našich předků využívány mnohem častěji než v té naší. Je to ale škoda, neboť se jedná o potravinu velmi vydatnou a pro tělo přínosnou. Jedním z klasických jídel, které měly kroupy jako základ, byla tzv. kočičí svatba. Šlo o mix krup a hrachu orestovaných po máčení ve vodě na pánvi s cibulkou, dochucený solí, česnekem a majoránkou. Jedná se o jídlo prosté, jednoduché, ale energeticky bohaté.