4 možné teorie vzniku života na naší planetě
Na počátku všeho byl Velký třesk! Náš svět tak, jako ho známe, vytvořil Bůh! Možná budete překvapeni, že toto ale nejsou jediné dvě teorie o vzniku života. Těchto teorií je totiž více. A to hned dvakrát. Každá z teorií vznikla v jiném časovém období a každá má své zastánce.
Evoluční teorie
Charles Darwin celý život pozoroval živočišnou říši a došel k závěru, že vše nevzniklo božím zásahem v jeden okamžik, ale že život na Zemi vznikl z neživých složek postupným slučováním a zvyšováním stupně organizace. Tento postupný vývoj se týká zvířat, rostlin i člověka.
Své názory Darwin roku 1859 publikoval v knize s názvem O vzniku druhů přírodním výběrem neboli uchováním prospěšných plemen v boji o život. Přestože ve své době byl Darwin za své myšlenky kritizován, postupem času se jeho teorie ukázala jako správná a v dnešní době je považována za nejpřesnější model vysvětlující rozmanitost života na naší planetě.
Kreacionismus
Tato teorie je oblíbená především mezi věřícími lidmi. Není se čemu divit, hovoří totiž o tom, že život na Zemi je výsledkem stvoření. Stvořila ho vyšší síla, která je nad naše chápání (Bůh). Po staletí byly ve světě k vysvětlení vzniku života používány biblické texty. A s božím zásahem nepočítalo jen křesťanství, ale i jiná náboženství. Kreacionistickou teorii nejde vědeckými pokusy ani dokázat, ani vyvrátit.
Přestože víra v to, že svět stvořil Bůh, byla mezi lidmi rozšířená po celou dobu starověku i středověku, tak termín kreacionismus se začal používat až v 20. století, tedy v období, kdy se ve světě rozšířila Darwinova evoluční teorie.
V některých amerických státech je kreacionistická víra stále velice rozšířená. Kreacionisté a evolucionisté spolu bojují především o to, co se bude o stvoření života vyučovat ve školách.Panspermická (kosmická) teorie
Panspermická teorie pracuje s myšlenkou, že život byl na naši planetu zanesen z kosmu, kde se nachází ve formě mikroorganismů. Jakmile se tyto mikroorganismy dostanou do příznivých podmínek, mohou se začít vyvíjet. S touto teorií přichází švédský chemik a filozof Svante Arrhenius, který tvrdí, že život byl na Zemi zanesen slunečními paprsky, meteoritem nebo ho sem zanesli mimozemšťané.
Podmínky ve vesmíru však pro přenos života na Zemi nejsou příliš příznivé. Kromě nízkých teplot je problémem i elektromagnetické a kosmické záření a putování mikrobů mezi planetami brání vakuum.
V současné době se však mluví spíše o inverzní panspermii – tedy o tom, že by se mikroorganismy ze Země mohly dostat do vesmíru.
Teorie samooplození (naivní abiogeneze)
Teorie samooplození již byla vyvrácena. Dříve, než se tak ale stalo, lidé této teorii věřili přes 2 000 let. Formuloval ji Aristoteles, který tvrdil, že život neustále vzniká ve vhodných podmínkách z neživé hmoty. Ovšem z bahna a špíny žáby nevzniknou a ani z masa mouchy najednou jen tak nevylétnou.
Teorii přesvědčivě vyvrátil až Louis Pasteur v roce 1856 pokusem se sterilizovaným bujónem. Za vyvrácení teorie samoplození získal Louis Pasteur v roce 1862 Alhumbertovu cenu.