Mladí Chorvati se letos po letech opět dočkají povinné vojenské služby. Čeká i na Čechy?
Foto: ecrow / Depositphotos
5 min
Dnešní turbulentní doba nabízí úvahy o směřování politiky, ekonomiky i obrany. Kde v Evropě funguje vojenská docházka a jak to s ní vypadá v Česku? Hrozí, že se naši synové, bratři a vnuci opět podrobí povinné vojně a prospělo by jim to?
V posledních letech se v Evropě začíná diskutovat o návratu povinné vojenské služby, což je krok, který mnozí považují za reakci na rostoucí geopolitické napětí a bezpečnostní hrozby. Po desetiletích, kdy se povinná vojenská služba stala v mnoha evropských zemích minulostí, se nyní některé státy rozhodly tento systém obnovit.
Chorvati jdou letos na vojnu poprvé od roku 2008, přidají se další?
Mladí Chorvati se letos po letech opět dočkají povinné vojenské služby, ke které se země vrací po vzoru některých dalších evropských států. Minulý rok tak učinilo Lotyšsko, poměrně nedávno také Gruzie a Litva. Podobný krok plánují i v Srbsku, uvažuje o tom také Německo. Ve Švédsku a Norsku se vojna týká dokonce i žen.
Jaký model používají jednotlivé země Evropy se dozvíte například pod tímto odkazem.
„Dočkáme“ se i v Česku?
Těch z nás, kteří byli na vojně, ubývá. Její povinnost zrušil prezident Václav Klaus v roce 2004, v našich zemích tak skončila po více než 140 letech. Při pohledu na dnešní mládež je ale zcela zřejmé, že zde v jistém slova smyslu chybí. Tak lze shrnout asi většinový názor populace. K tématu se můžete vyjádřit v rámci naší diskuze pod článkem.
Současná mezinárodní situace vede nás i české politiky k zamyšlení. Server Aktuálně.cz jim letos otázku ohledně tématu kladl opětovně s odstupem tří let. Na odpovědi zástupců jednotlivých stran, které ze článku citujeme, se můžete podívat níže.
„Tehdy jsem Vám nejspíš odpověděl v duchu, že potřebujeme vedle profesionální armády zavést i určitou formu přípravy obyvatelstva na krizové stavy, abychom každý věděl jak se má zachovat. Nyní je situace jiná a s rostoucím rizikem ohrožení Evropy, s aktuálním přístupem USA k společné obraně v rámci NATO a k pomoci napadené Ukrajině je samozřejmě na místě hledat řešení, jak zajistit kolektivní obranu jen silami Evropských členů NATO,“ uvádí například poslanec STAN Petr Liška.
„Čím větší bude riziko tím vice se blížíme k méně populárním opatřením tedy i třeba nějaké formě povinné vojenské služby,“ dodává. Většina z těch, kteří odpověděli, je každopádně i nyní přesvědčená, že k povinné vojenské službě by se Česko vracet nemělo.
„Naše armáda v současné době není na takovou strategickou změnu připravena a tato otázka není aktuální a ani v souladu s aktuálními českými koncepčními a strategickými dokumenty,“ míní po třech letech konfliktu předseda výboru pro obranu Lubomír Metnar z ANO. Uznává ale, že armáda musí najít způsob, jak přilákat dostatek lidí.
„Znovuzavedení vojenské služby rozhodně není na pořadu dne. V současné době je třeba soustředit se na priority. To znamená naplnit plánované stavy vojáků, realizovat investice do vojenské techniky a související infrastruktury. Dokud nebudou tyto cíle dosaženy, jsou další diskuse irelevantní," souhlasí Jiří Horák (KDU-ČSL) z výboru pro obranu.
Klasickou formu povinné vojenské služby, jaká byla v Česku do roku 2004, by nepodporovala ani Michaela Opltová (STAN), která zasedá v bezpečnostním výboru. Podporovala by ale „modernější formu“ zapojení občanů, například dobrovolný vojenský výcvik.
Pro to by zvedli ruku i někteří její kolegové. „Inspirací mohou být modely severských států, kde se armáda opírá o širokou síť aktivních záloh a vysokou míru připravenosti společnosti. Klíčem je dobrovolný vojenský výcvik, motivace k zapojení do obrany a celková branná připravenost občanů,“ míní Martin Major z ODS.
„Řešením jsou účasti osmnáctiletých na dvouměsíčních cvičeních na základě dobrovolnosti, s proaktivní rolí státu, ve formě úhrad ušlé mzdy zaměstnavatelům a účastníkům cvičení a také nákladů na zdravotní a sociální pojištění. K tomu by měla armáda vytvářet potřebné výcvikové a ubytovací kapacity napříč republikou,“ dodává Radovan Vích z SPD, který zasedá v obranném výboru.
„Podpořil bych střelecké kurzy a případné krátkodobé kurzy základních dovedností s úhradou nákladů mzdy (cca 2 týdny) s možností opakování v čase (5 let),“ přidává se místopředseda výboru pro bezpečnost Jiří Mašek z hnutí ANO.
Otázka zavedení povinné vojenské služby v České republice je stále otevřená. Na jedné straně je tu rostoucí potřeba zajištění obranyschopnosti státu, na druhé straně se stále více preferují moderní a profesionální armády. To, zda ČR opět zavede povinnou vojenskou službu, závisí na mnoha faktorech, včetně politických rozhodnutí a veřejné diskuze. Jak je z prezentovaných názorů zřejmé, jednotnost nepanuje mezi politiky, natož mezi občany. Nejpravděpodobnější se tak prozatím zdá varianta zkráceného výcvyku, ani o té však není rozhodnuto ani zdaleka. Zajímavým by mohl být model po vzoru některých zemí, kde si může mladý muž vybrat. Buď nastoupí do armádního výcviku, nebo se musí věnovat společenským činnostem (například působení v rámci charity či péče o seniory).
Jisté je prozatím pouze to, že v minulosti povinnou vojnu odmítl prezident Petr Pavel i současný premiér Fiala. A jaký názor máte na dané téma vy?