Cukrová vata: Hlavní pouťová pochutina

sugar

Všichni jsme jako malé děti šíleli, když nám naši rodiče řekli, že pojedeme na pouť. Řetízák, autíčka, houpačky, nepřeberné množství cukrovinek i slaných dobrot a spousta zábavy. Spousta z nás ale toužila na pouti po jedné jediné věci – velkém sladkém barevném chomáči na špejli. Co na tom, že kolem otravovaly dotěrné včely a my byli olepení, kde se dalo. Odkud tahle známá pochutina vlastně přišla a co bychom měli vědět o její výrobě?

Lehce za historií

Dračí vous – tak se přezdívalo v Číně sladkosti, kterou si oblíbil jakýsi císař. Jeho služebníci zahřívali cukr, až se začal táhnout a tvořil dlouhá vlákna. Tato verze ale ještě nebyla tak jemná a zpracovaná, jako ji známe dnes, ale dost se ji podobala. Další podobu cukrové vaty nacházíme v Persii, kde ji přezdívali „pašmak“. Cukrová vata, jakou ji známe dnes, se ale objevila až v 19. století.

Možná Vás to překvapí, ale stroj na cukrovou vatu si nechal patentovat zubař z Tennessee, William J. Morrison. Stroj sestavil společně s jeho přítelem cukrářem, Johnem C. Whartonem roku 1897.

Je libo špejle, kornout nebo kbelíček?

Kornout spoustu z Vás asi překvapí, jelikož není na trhu dlouho. Jedná se o kornout z jedlého papíru, který je sice pro výrobce finančně náročnější, ale podle všeho bezpečnější než tradiční špejle, od které si můžete zarazit třísku do jazyka a menší děti se s ní můžou i zadusit při velké neopatrnosti. Další možností je cukrová vata v kbelíčku – můžete ji někomu dát jako dárek, nebo si ji koupit pro sebe na domácí mlsání. 

Barva a chuť vaty

Na výběr z barev tohoto sladkého zázraku máte mnoho. Červená, modrá, zelená, žlutá, oranžová… a k barvě se přiřazuje i její příchuť. Jestli máte rádi borůvkovou, jahodovou nebo citronovou, už je zcela na Vás. Dokonce existují i příchutě jako ananas, bubble gum, piňa colada nebo meloun. Zvláštní, ale přesto dobré!

Jak se vlastně cukrová vata vyrábí?

Nic složitého v tom nehledejte, protože to opravdu složité není. Ochucený zbarvený cukr se nasype do nádobky uprostřed stroje. Ten má kolem sebe plastový kryt, aby při výrobě vata nelétala všude okolo. Stroj se zahřeje asi na 200°, ale pozor, teplota se nastavuje dle počasí, pokud je vlhko nebo chladno, musí být teplota vyšší. Cukr v nádobě se začne tvořit na karamel, který je odstředivou silou vháněn malými otvory do středu stroje. Ve středu stroje je ochlazován vzduchem a tím vznikají slabá dlouhá vlákna vaty. Ta se potom pomalu namotávají na špejli nebo kolem kornoutu.

Zdroj: Wendy Šprincová, úvodní fotka: Genaro Servín z Pexels