Nebuď buran: Pohřeb – nepotkávejte se s příbuznými po letech na parkovišti a o čem nemluvte na hostině

Smrt blízkého člověka nás vždy zasáhne s nečekanou silu, i když úmrtí lze vzhledem k okolnostem často očekávat. Přesto bychom se s ní měli vyrovnávat s důstojností a s vědomím, že smrt je stejně přirozená jako zrození a že nikdo z nás nežije věčně.

Takto začíná kapitolu o posledním rozloučení a věcech kolem této události Ladislav Špaček ve své knize Nová velká kniha etikety. Pojďme se s jeho přispěním podívat na organizační záležitosti, smuteční projev, hostinu a délku truchlení v souladu s pravidly zdvořilého chování ve společnosti.

Fotka od Getty Images

Na co musíme myslet

Všechny záležitosti spojené s úmrtím a posledním rozloučením obstará pohřební služba. Jediné, co zůstane na nejbližších příbuzných, je výběr smutečného oznámení, parte, a pořízení seznamu hostů. vybrané příbuzné a známé pozveme kartičkou loženou do obálky na smuteční hostinu po obřadu, případně i na setkání nejbližších pozůstalých před obřadem.

Dále by měli ti, kdo organizuje pohřeb, zadat pohřební službě základní květinovou výzdobu. Ostatní příbuzní přinášejí kytice, které po příchodu do obřadní síně položí k rakvi, a pak teprve usednou na místa v lavicích.

Fotka od Getty Images

Nesetkávejme se na parkovišti

Abychom se s blízkými smutečními hosty nesešli (obvykle po mnoha letech) na parkovišti před krematoriem, můžeme dvě hodiny před obřadem uspořádat setkání blízké rodiny a přátel doma. U malého občerstvení se přivítáme, seznámíme se s novými členy rodiny, vyjádříme soustrast manželce/manželovi a dětem zesnulého a důstojně se odebereme společně do obřadní síně.

Smuteční projev můžeme číst

Zvolíme-li tradiční pojetí obřadu, musíme se rozhodnout, komu svěříme smuteční projev. Může to být řečník z pohřební služby (tomu musíme poskytnout podklady o zesnulém), nebo někdo z rodiny a přátel, kdo si musí projev napsat a mít ho připraven s sebou, kdyby mu z dojetí selhala paměť.

Fotka od Getty Images

Odmítnutí kondolence

Nejbližší příbuzní mají právo odmítnou po obřadu kondolence, obávají-li se silného dojetí. Pak se vystaví v obřadní síni kondolenční listiny, kam se příchozí podepíšou. Při odchodu z obřadu předá pracovník pohřební služby desky s litinami rodině.

Smuteční hostina – most ze smutku zpět do života

Nejbližší rodina a hosté pak odjíždějí na smuteční hostinu. Jejím smyslem není prodlužovat trauma rodiny, naopak, setkání slouží k tomu, abychom se smířili se ztrátou, zavzpomínali na vše dobré, co jsme se svým blízkým prožili, a vrátili se zpět do reality života.

Tabu témata

Některá témata rozhovoru během smuteční hostiny by měla být naprosto tabu. Například dělení majetku po nebožtíkovi. To necháme na zvláštní schůzku nejbližších příbuzných s notářem.

Fotka od Getty Images

Jak dlouho zachovávat smutek

Dříve bývalo zvykem setrvávat nějaký čas po pohřbu ve smutku. Guth-Jarkovský předepisuje nejdelší smutek vdově – dva roky. Tradice byla velmi silná, i děti po úmrtí rodiče se nesměly 18 měsíců věnovat sportu a hrám.

Dnes je vnější projev smutku zcela individuálním rozhodnutím, společenské povědomí ho už nevyžaduje. Stužka na rukávu nebo v klopě po dobu dvou tří týdnů je už vzácností, a i tehdy spíš než o smutek jde o signál pro ostatní – berte na mne ohled, nemám chuť se s vámi veselit.

Zdroj: Ladislav Špaček: Nová velká kniha etikety, úvodní fotka od Getty Images