Několik druhů našich předků se nekontrolovaně křížilo výrazně déle, než vědci mysleli

Bádání o původu lidských druhů se doposud zabývalo zejména analýzou neandrtálců a denisovanů, vyhynulých příslušníků rodu homo. Nyní se ukazuje, že náš druh není tak docela „čistokrevný“, jak se vědci dříve domnívali.

Naši předkové se pravděpodobně mísili s jinými typy lidí, mimo jiné s neandrtálci a jejich příbuznými denisovany.

Jaký je náš pravý původ?

Jako lidé jsme z větší části tvořeni geny homo sapiens neboli člověka moudrého, ze kterého se zhruba před 100 tisíci lety vyvinul člověk, jak ho známe dnes (tedy homo sapiens sapiens).

Zhruba 2 % našich genů pocházejí od neandrtálců. Dále můžeme nosit také genetickou informaci pocházející od již zmíněných denisovanů (také děnisovanů či denisovců), kteří se vyskytovali na území od Sibiře po Jihovýchodní Asii.

Zejména DNA domorodých Filipínců je až ze 6 % tvořena právě geny denisovanů. Obecně je známo, že původní obyvatelé jihovýchodní Asie mají ve srovnání s Evropany poměrně vysoký denisovanský původ. Největší podíl denisovanské DNA byl zjištěn u domorodé skupiny Filipínců Ayta Magbukon, a to i přes pozdější křížení rodu s východními Asiaty.

Z toho vyplývá, že došlo k nezávislému smíšení předků Negritů, tedy původních obyvatel jižní a jihovýchodní Asie, s denisovany.

Vysoký podíl denisovanských genů mají např. také Tibeťané. Nejvíce šokujícím je ale nález genetické informace denisovanů u obyvatel Islandu. Zjistilo se, že Islanďané mají více genetických fragmentů podobných denisovanům, než vědci očekávali. To lze nejlépe vysvětlit denisovanským genovým míšením, ať už s předky neandrtálců, nebo přímo s lidmi dnešního typu.

Párové srovnání archaických fragmentů jedince a syntenických neandertálských genů ukázalo, že ačkoli celková míra mutací byla u dnešního typu lidí a neandertálců během 500 tisíc let, kdy byly jejich linie oddělené, podobná, existovaly rozdíly v četnostech typů mutací – snad v důsledku rozdílných generačních intervalů u mužů a žen.

Hlavní milníky vývoje člověka – Human Evolution Gallery, Indian Museum v indické Kalkatě, 2014-04-04. Zdroj fotky: Biswarup Ganguly, CC BY 3.0 https://creativecommons.org/licenses/by/3.0, via Wikimedia Commons

Jak je to s lidskými geny dnes?

Dokonce i někteří jedinci žijící v dnešní době nesou ve svém DNA náznaky křížení s neidentifikovaným předkem člověka – tedy homininem. Geny tohoto neznámého předka byly identifikovány zejména u západních Afričanů, je ale dokázáno, že se zřídka mohou vyskytovat i u ne-afrického obyvatelstva.

Vědci porovnali 405 genomů západoafričanů s genomy neandrtálců a denisovanů a s pomocí počítačového modelování zjistili, že současní Jorubové a Mendeové, etnické národy původního afrického obyvatelstva, nosí 2 až 19 % své genetické informace od neznámého archaického hominina.

Výzkumy tohoto typu bohužel postupují velmi pomalým tempem kvůli extrémní vzácnosti nálezů fosilií homininů, ještě obtížnější je však získání DNA ze vzorku, který je již tisíce let po smrti. 

Sečteno a podtrženo

Neandrtálci a denisované měli zjevně stejného předka. I po rozdělení se však rody nadále křížily, jak dokazuje např. nález smíšené dospívající dívky na Sibiři, která vznikla právě vlivem tohoto rodového křížení. V Izraeli byly zase nalezeny pozůstatky potomka neandrtálce a homo sapiens.  

Právě proto mají i ne-afričané alespoň část neandrtálských genů, obvykle 1 až 2 %. Především Melanésané, ale ve skutečnosti Asiaté obecně (a první Američané, kteří přišli z Eurasie), mají navíc i denisovanské genetické dědictví.

Číhá v našich tělech ještě někdo další? Možná. Vyvinuli jsme se vlivem nekontrolovaného křížení druhů našich předků? Pravděpodobně. Podstatné je, že lidé odlišní od homo sapiens sapiens mohli existovat ještě mnohem později, než bylo původně předpokládáno. Mohli se totiž setkat s našimi přímými předky a ovlivnit tak i DNA nás, tedy moderních lidí.

Zdroje: www.haaretz.com, www.cell.com, www.nature.com. Úvodní fotka od IR Stone / Shutterstock: Londýn, Velká Británie – 11. března 2018: Dospělý muž neandrtálského typu na základě 40 000 let starých pozůstatků nalezených u Spy v Belgii. Národní historické muzeum.