Sladké ale méně chutné: cukr nebo sladidlo?

Je poměrně známé, že cukr není pro tělo zrovna prospěšný.  Kromě toho, že se negativně podepisuje na váze, podporuje také vznik zubního kazu nebo cukrovky a škodí rovněž kardiovaskulárnímu systému. Zejména ti, kdo si hlídají kalorie, proto často sáhnou po umělém sladidle. Pokrmy či nápoje slazené umělými sladidly jsou tedy sladké, ale přesto to takzvaně není ono.  Tělo se totiž jen tak ošálit nenechá.

Střeva neřeší, jakou má jídlo chuť, pro ně jsou důležité přijaté kalorie, a jestliže jich přijde málo, střeva upozorní mozek, aby signalizovat hlad. Potvrdil to mimo jiné pokus na myších, který v roce 2008 proběhl na Kolumbijské univerzitě pod vedením Charlese Zuckera. Myši byly nejprve zbaveny chuťových buněk, které rozpoznají sladké, a poté dostaly na výběr cukr a sladidlo. Při každé takové nabídce si myši vždy vybraly cukr, ačkoli ho v tlamě nemohly rozeznat. Z toho jasně vyplývá, že za výběrem jídla tak úplně nestojí chuťové buňky, ale mozek a jeho komunikace se střevy. 

Přímá linka mezi střevem a mozkem

Při dalších výzkumech vědci zjistili, že konzumace cukru aktivuje myším v mozku nejen určité oblasti, ale zejména některé neurony v mozkovém kmeni, konkrétně v prodloužené míše a v jádře solitárního traktu. Solitární nebo osamělé jádro je jedna z nejstarších a nejprimitivnějších částí mozku, která je prostřednictvím bloudivého nervu přímo spojena s jednotlivými orgány dutiny břišní, tedy i se střevy. Zucker se se svým týmem pokusil zaznamenat podněty, které přicházejí do mozku poté, co je myším přímo do střev injekčně aplikován cukr. Podle předpokladu došlo k aktivaci solitárního jádra, což znamená, že mozek dostal informaci o sladké chuti i bez chuťových buněk.

Ovšem poté, co byl myším utlumen bloudivý nerv, myším bylo jedno, zda konzumují cukr, nebo sladidlo. Tak bylo potvrzeno, že mezi mozkem a střevy opravdu existuje přímé spojení a tím spojením je bloudivý nerv. Právě on informuje mozek o tom, že do střev dorazil cukr, tedy energie.

Sladké, a přesto méně chutné

Zucker k tomu dodává: „Je tedy třeba rozlišovat mezi pojmy sladký a cukr. Pojem sladký se týká požitku, pojem cukr se vztahuje k něčemu, co tělo vyžaduje.“ Tím se vysvětluje, proč jídla slazená umělými sladidly nejsou tak chutná jako ta, kde je skutečný cukr (tzn. sacharóza, glukóza nebo fruktóza).

Čím nahradit cukr

Fotka od Mareefe z Pexels

Z výše uvedeného vyplývá, že umělé sladidlo sice nahradí sladkou chuť, ovšem tělo bude i nadále požadovat cukr, jinými slovy – chuti na sladké se nezbavíme, někdy je pak naopak ještě nutkavější. Navíc většina umělých sladidel se vyrábí za pomoci chemických přísad, takže si sice ušetříme pár kalorií, ale organismus zamoříme chemií. Je tedy lepší konzumovat cukr, ale takový, který tělu navíc přinese i výživné látky. Je proto lepší se vyhnout bílému, rafinovanému cukru, který je pouze zdrojem energie. Lze jej nahradit například medem, třtinovým cukrem, různými sirupy (javorový, datlový, rýžový, čekankový), melasou či sladidlem ze stévie (sladká tropická rostlina). Chuť na sladké zažene také sušené ovoce (fíky, datle, meruňky).

Zdroj: galileonet.it, úvodní fotka: Jagoda Kondratiuk z Unsplash