1. světová válka: Ničivý válečný konflikt přispěl k řadě objevů, které používáme dodnes
Foto: adrenalina / Depositphotos
Ponorky, tanky, kulomety. Tyto vynálezy jsou tradičně spojovány s první světovou válkou, během níž byly zdokonaleny a prvně použity ve větším rozsahu. Ničivý válečný konflikt však přispěl k řadě dalších objevů, které používáme dodnes.
Dnes módní doplněk, kdysi užitečná vychytávka
Náramkové hodinky vnímáme jako zcela běžnou samozřejmost. O generaci dříve je nosili skoro všichni, dnes je nahrazují jejich „smart“ verze, ty klasické už spíš jen doplňují dámský outfit jako drobný módní doplněk. Když ale branci během první světové války museli vyměnit obleky za uniformy, nebylo kam uložit řetízkové kapesní hodinky. Ukázalo se, že kožený náramek spojený s ciferníkem se ukázal jako velmi užitečná věc a dočkal se rychlého vývoje – na konci války nosili téměř všichni vojáci na obou stranách fronty náramkové hodinky, často se svítícími ciferníky či tvrzeným sklem.
Čajové bomby používáme dodnes
Vynález jménem čajový sáček byl patentován již počátkem dvacátého století. O jeho masové rozšíření se ale postarala až firma Teekanne, která zásobovala německé vojáky lehce oslazeným čajem, baleným úsporně do gázových sáčků, převázaných provázkem. Ty nesly nápis Tee-Bombe, tedy čajové bomby, a umožňovaly uvařit si čaj i v krušných podmínkách frontových zákopů. Dnes v domácnostech převládají sáčky z papírových vláken, provázek nahradilo tepelné zatavení okrajů sáčku.
„Zatáhni a je hotovo“
Pod tímto sloganem se v USA na počátku 20. století začaly prodávat první oděvy opatřené předchůdcem moderního zdrhovadla čili zipu. Původní model měl ale řadu konstrukčních vad – problém byl především v ostrých spojovacích háčcích, které často trhaly a ničily okolní látku. Rok před koncem první světové války proto přišel švédsko-kanadský inženýr jménem Gideon Sundback s patentem na podstatně vylepšenou verzi. Obratem se našlo využití v armádě – americké námořnictvo si objednalo 10000 zipů pro námořnické uniformy. Ty neměly kapsy a zip byl použit do opasku s kapsou určenou na úschovu peněz. Díky americkému expedičnímu sboru se se zipy seznámila i Evropa a dnes tento geniálně jednoduchý vynález používá snad úplně každý.
Proklínaný letní čas
Historie posouvání hodinových ručiček o hodinu vpřed také sahá až do doby první světové války. V Německu a Rakousko-Uhersku toto opatření bylo přijato poprvé už v roce 1916 a účel byl zcela pragmatický – úspora cenného petroleje a uhlí. Záhy se přidaly i další evropské země, včetně Velké Británie, Ruska a Spojených států amerických. Ve své době se jednalo o značně nepopulární krok a historici dodnes nemají úplně jasno v tom, zda mělo zavedení letního času takový přínos, jaký ekonomové v dobách válečného hospodářství zamýšleli.
Hnojiva ze vzduchu
Válečná mašinérie denně spotřebovala obrovské množství munice. Výbušniny té doby byly po chemické stránce zpravidla na bázi dusičnanů. Až do devatenáctého století byly pro výrobu používány tzv. ledky, které se těžily na řadě ložisek po světě. Ledek však byl pro armádu velmi drahou surovinou. Řešení přinesl chemik Fritz Haber. Tento rodák z polské Vratislavi je duchovním otcem „Haber-Boschova procesu“, kterým je možné ze vzdušného dusíku a vodíku syntetizovat čpavek. Z něj pak lze jednoduše vyrobit právě ony potřebné dusičnany. Po skončení války našly průmyslově vyráběné dusičnany jiné, mnohem užitečnější účel – jako dusíkatá hnojiva v zemědělství. Však za to také Haber v roce 1918 obdržel Nobelovu cenu za chemii. Odborné studie tvrdí, že bez znalosti Haber-Boschovy syntézy a následného využití v zemědělství by dnes nepřežila možná až třetina lidstva.
Smutné dozvuky války
Listopadovým příměřím v roce 1918 bohužel strasti první světové války zdaleka neskončily. Mnoho vojáků se domů vrátilo s trvalým zraněním, řada dětí měla podlomené zdraví dlouhodobou podvýživou. I tyto pochmurné důsledky dlouhé války dokázala lidská společnost přetavit v pozitiva – došlo k významnému rozvoji moderní chirurgie, protetiky, do lékařské praxe začalo být používáno „horské sluníčko“, které podvyživeným dětem dokázalo dodat chybějící vitamín D.