Následky středověké povodně v roce 1342 nebyly strašlivé, ale přímo katastrofické
Foto: PhanuwatNandee / Depositphotos
3 min
Povodeň v roce 1342 byla přírodní katastrofou i bodem zvratu, který navždy přetvořil tvář světa. Zatímco města se topila v rozvodněných řekách, zbytky starého světa se pomalu rozpadaly. Tento článek se ponoří do hlubokých stop, které povodeň v našich krajinách zanechala.
S povodněmi takového rozsahu se těžko srovnávají současné evropské státy s nejmodernějším záchranným vybavením a pomocí hasičů, armády a letecké techniky. Jak tedy povodeň ve čtrnáctém století vypadala a jaké měla následky?
Povodně se táhnou celou historií lidstva
Jak je na příkladu ze středověku vidět, velká voda není ničím výjimečným. Vzpomeňme na ty nedávné, například v roce 2002 se odehrála povodeň, kterou odborníci označují za tisíciletou. Voda se vylila nejen v Česku, ale výrazně postihla také Německo, Polsko, Rakousko, Maďarsko a další země. Mnohem horší však byla povodeň z roku 1342, přezdívaná magdalenská, protože udeřila kolem 22. července, kdy si církev připomíná svatou Marii Magdalenu.
Na reportáž o povodních z minulého roku se můžete podívat níže.
Následky povodně poznala celá středověká Evropa
Následky této povodně byly strašlivé a Evropané se s nimi vyrovnávali velice dlouho. O této živelní katastrofě také zanechali slušnou řádku zpráv. Podle nich, archeologických nálezů a dalších stop pak historici, ekologové a meteorologové zrekonstruovali pravděpodobný průběh událostí. Rozmary počasí pocítili tehdejší obyvatelé již na jaře, po tuhé zimě, bohaté na sníh a mráz, přišla v únoru obleva, která rozvodnila řadu toků včetně Vltavy. Prahou se pak valily velké kry a strhly dokonce Juditin most. Poté se opět ochladilo, jaro bylo vlhké a studené. Léto začalo vysokými teplotami a následně přineslo masivní deště. Ty vyvolaly velké zvednutí hladin evropských veletoků a záplavy, které hodnotí odborníci jako asi padesátkrát větší, než povodně v roce 2002.
Trvalo týdny než se hladiny Dunaje, Vltavy, Rýna, Mohanu a dalších řek vrátily do normálu. Voda způsobila tragické škody v zemědělství, kromě obětí při samotných záplavách přišly další. Tentokrát ale kvůli hladomoru. Prostředí, které v Evropě vzniklo, bylo ideální pro množení bakterií a došlo také k nekontrolovanému šíření moru. Černá smrt pak naplno nastoupila v roce 1347.
Pohroma změnila obyvatele i osídlená území. Lidé se kvůli vodě začali stěhovat, upravit také museli svou stravu. K obnově zemědělství docházelo dlouho a špatný stav pravděpodobně trval až sto let.