17. listopad: Den, kdy se Češi a Slováci rozhodli se sametově vzbouřit proti totalitě
Foto: Josef Šrámek ml. / Creative commons, CC-BY
Rok 1989 byl významným obdobím změn nejen u nás, ale i v dalších evropských zemích. V českých učebnicích dějepisu je však nejčastěji spojován se 17. listopadem a sametovou revolucí.
Československý lid žil od okupace v roce 1968 v tichém rozrušení. Členové Komunistické strany Československa v této době usilovně pracovali na potlačování základních svobod, díky čemuž se dokázali držet u moci více než 20 let. V Češích a Slovácích však potlačovaný hněv postupně kulminoval, a stále častěji tak tehdejší společností rezonovalo téma pokusu o svržení vedení státu.
Kolečka se dala do pohybu na základě falešné zprávy o úmrtí studenta
Celá situace pak eskalovala právě 17. listopadu 1989, kdy došlo k původně zdánlivě neškodnému shromáždění studentů k uctění památky Jana Opletala a padesátiletému výročí podobného protestu proti nacistické okupaci za druhé světové války. Tón akce se však rychle změnil a studenti začali požadovat demokratické změny. Dav se rozrostl a začal se přesouvat od Národního hřbitova směrem k Václavskému náměstí v centru Prahy. Zde došlo ke střetu těžkooděnců s protestujícími, kteří nabízeli květiny a sami aktivně nevyjadřovali ani nekladli sebemenší odpor. Policie však demonstraci za pomoci brutální síly rozehnala a účastníky akce krutě zbila holemi. Nejméně 167 lidí bylo zraněno a jeden student byl omylem nahlášen jako mrtvý. Ačkoli se tedy demonstrace obešla bez obětí na životech, zpráva o studentově skonu podnítila další demonstrace a stala se počátečním ohniskem revoluce.
Stávka vysokých škol probouzela v lidu národního ducha
Hned den poté, tedy 18. listopadu, se studenti pražských univerzit rozhodli rázně reagovat. Studenti vyhlásili stávku a zároveň vyzvali ke generální stávce na 27. listopadu. K vysokým školám se postupně přidala divadla, která přestala hrát prakticky po celé zemi. Namísto představení se tak stala jeviště místem konání spontánních politických debat umocňujících celkovou nespokojenost s aktuální situací. Studenti pak začali postupně formulovat své požadavky. Mezi ně patřilo například okamžité odstranění všech členů Komunistické strany, kteří se podíleli na sovětské invazi do Československa v roce 1968, a dále pak změny v ekonomice, školství, politice životního prostředí a v tehdejší dominanci komunistického myšlení a legislativy v Československu.
Vznik Občanského fóra a jeho podíl na pádu komunismu
Pro zjednodušení organizace této formy protestu proti režimu vzniklo 19. listopadu Občanské fórum, které sloužilo jako koordinační orgán opozice. Jeho jménem bylo následně vydáno několik dokumentů, kde byly požadavky studentů srozumitelně formulovány. V nadcházejících dnech se pak konalo hned několik demonstrací v Praze i v mnoha dalších českých a slovenských městech. Z vlivu režimu se pak postupně vymanila i masová média, a informovanost o situaci napříč Československem se tak výrazně zvýšila.
Místní Komunistická strana nebyla na tak rozsáhlé veřejné povstání připravena, což pouze umocnilo sílu následků probíhající revoluce. Až po týdnu od vypuknutí nepokojů pak bylo svoláno mimořádné zasedání Ústředního výboru KSČ, na kterém rezignovalo stranické předsednictvo a do čela byl zvolen poměrně neznámý politik Karel Urbánek. Tyto změny však nebyly přijaty československým lidem, který požadoval úplné odstranění všech členů Komunistické strany zapojených do sovětské invaze v roce 1968. Demonstrace tak opět nabíraly na síle. K hnutí se připojilo i několik dělnických odborů, což komunisté považovali za zradu. Během 27. listopadu, kdy se konala předem avizovaná generální stávka, se tak tehdejší vláda sešla se zástupci Občanského fóra, včetně disidenta a básníka Václava Havla, a dohodla úpravu zákona v podobě zrušení tří článků týkajících se role komunismu v Československu. K přijetí změn došlo již o dva dny později, 29. 11. 1989.
Formování nové vlády a počátky demokracie
V následujících dnech a týdnech byla za účasti Občanského fóra a slovenského hnutí Verejnosť proti násiliu ustavena nová vláda. Tu sestavil Marián Čalfa z pouhých devíti členů KSČ – z nichž někteří aktivně spolupracovali s Občanským fórem – a dalších politiků z Československé strany socialistické, Československé strany lidové i ministrů bez stranické příslušnosti. Vláda byla oficiálně jmenována prezidentem Gustávem Husákem 10. prosince 1989. Ten ještě téhož večera vystoupil v televizi, aby oznámil svou demisi.
Na 19. společné schůzi obou komor Federálního shromáždění byl předsedou zvolen Alexander Dubček, který v 60. letech vedl nešťastné hnutí Pražského jara. O den později, 29. prosince, pak parlament zvolil předsedu Občanského fóra Václava Havla prezidentem Československa. Zvolení básníka prezidentem a hladký průběh transformace inspirovaly jednoho z novinářů mapujících politické dění u nás k použití termínu sametová revoluce, který se pro tuto velkolepou událost naší historie vžil a používá se dodnes.