Absurdně zavádějící: Proč se někteří vědci domnívají, že by měla být evoluční teorie aktualizována

Hlavní proud evoluční teorie čelí sílící nespokojenosti nové vlně vědců, kteří poukazují na její nedostatky a požadují přepracování. Jejich odpůrci je odmítají jako pomýlené kariéristy - a tento konflikt může rozhodnout o budoucnosti biologie.

Hlavní proud evoluční teorie čelí sílící nespokojenosti nové vlně vědců, kteří poukazují na její nedostatky a požadují přepracování. Jejich odpůrci je odmítají jako pomýlené kariéristy - a tento konflikt může rozhodnout o budoucnosti biologie.

Tradiční představa evolučního vývoje

Na některé ze zásadních otázek o vývoji života na Zemi neznají vědci dodnes odpověď, upozorňuje The Guardian. Vezměme si například oči. Odkud se vlastně vzaly? Obvyklé vysvětlení toho, jak jsme získali tyto ohromně složité orgány, se opírá o teorii přírodního výběru.

Pokud se stane, že tvor se špatným zrakem zplodí díky náhodným mutacím potomky s o něco lepším zrakem, pak jim tento o trochu lepší zrak dává větší šanci na přežití. Čím déle přežívají, tím větší šanci mají na rozmnožení a předání genů, které je vybavily o něco lepším zrakem.

Někteří z jejich potomků mohou mít zase lepší zrak než jejich rodiče, což zvyšuje pravděpodobnost, že se budou také rozmnožovat. A tak dále. Generace za generací, po nezměrně dlouhou dobu, se drobné výhody sčítají. Nakonec, po několika stovkách milionů let, máme tvory, kteří vidí stejně dobře jako lidé, kočky nebo sovy.

Takto je evoluce předkládána na školách, v populárně-vědeckých bestsellerech a byla dlouho považována za nezpochybnitelnou. Jenže se objevuje stále více vědců, kteří tvrdí, že současná evoluční teorie je příliš zjednodušená a zavádějící.

Nedostatky současné evoluční teorie

Vrátíme-li se k výše popsanému vývoji oka, současná teorie považuje za samozřejmou existenci světločivných buněk, čoček a duhovek, ale nedokáže odpovědět na to, kde se vzaly. Stejně tak dostatečně nevysvětluje, jak se tyto jemné a snadno narušitelné součásti spojily v jeden orgán. Témuž problému čelí vývoj jakékoliv složitější struktury.

Existují určité základní evoluční principy, které žádný vědec vážně nezpochybňuje. Všichni souhlasí s tím, že přirozený výběr hraje určitou roli, stejně jako mutace a náhoda. Ale jak přesně se tyto procesy vzájemně ovlivňují - a zda mohou působit i jiné síly - se stalo předmětem ostrých sporů.

Rozšířená evoluční syntéza

V roce 2014 osm vědců publikovalo v předním časopise Nature článek, který se ptal: „Potřebuje evoluční teorie přehodnotit?“. Jejich odpověď zněla: „Ano, naléhavě.“ Autoři vyzvali k novému chápání evoluce a nový rámec pojmenovali - rozšířená evoluční syntéza (EES).

Zastánci rozšířené evoluční syntézy (EES) vyzývají k novému způsobu uvažování o evoluci, který nezačíná hledáním nejjednoduššího nebo univerzálního vysvětlení, ale hledáním kombinace přístupů, které by nejlépe vysvětlily hlavní otázky biologie. V konečném důsledku chtějí, aby dílčí obory - plasticita, evoluční vývoj, epigenetika, kulturní evoluce - byly nejen uznány, ale i formalizovány v kánonu biologie.

 Kontroverzní evoluční oblasti

Jednou z nejzajímavějších oblastí nedávného výzkumu je tzv. plasticita, která ukázala, že některé organismy mají potenciál přizpůsobit se rychleji a radikálněji, než se dříve myslelo.

Mezi další zájmy EES patří mimogenetická dědičnost, známá jako epigenetika. Podle zastánců epigeneticky může například psychické strádání, které prožili rodiče, připojit k jejich DNA malé chemické molekuly, které se opakují u jejich dětí.

Jiní zastánci EES sledují dědičnost takových věcí, jako je kultura - jako když se skupiny delfínů vyvíjejí a pak se navzájem učí novým technikám lovu - nebo společenství užitečných mikrobů ve střevech zvířat nebo kořenech rostlin, o které se starají a předávají si je z generace na generaci jako nástroj.

Je syntéza opravdu potřeba?

Pro skupinu zastánců EES je jediným řešením rozsáhlejší sjednocující teorie. Proti nim však stojí zastánci darwinistické evoluce, kteří zástupce EES považují za kariéristy toužící po zviditelnění. Tradiční představa evoluce je ve vědecké, ale i laické společnosti natolik zakořeněná, že její inovace může rozvrátit většinu dosud provedených výzkumů.

Pro některé vědce je však boj mezi tradicionalisty a zastánci rozšířené syntézy zbytečný. Ani fyzika dosud neobjevila „teorii všeho“ a teorie kvantové mechaniky pro velmi malé částice a Einsteinova obecná teorie relativity pro částice větší jsou neslučitelné. To však fyzikům nijak nebrání v jejich vědecké činnosti a nemělo by ani biologům.