Alexandr Veliký byl uctíván za svého života i po smrti. Nikdo ale neví, kde skončilo jeho tělo
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Smrt největšího vojevůdce všech dob, Alexandra Velikého, je poměrně záhadná. Ještě větší záhadou je však umístění jeho hrobky, kterou se stále nepodařilo najít.
Přesto, že je hrobka Alexandra Velikého doložena v několika historických zprávách, její současné přesné umístění zůstává trvalou záhadou. Po Alexandrově smrti v Babylonu bylo jeho tělo nejprve pohřbeno v Memfidě jedním z jeho generálů, Ptolemaiem I. Soterem, a poté bylo převezeno do Alexandrie, kde bylo znovu pohřbeno. Ve starověku Alexandrovu hrobku v Alexandrii navštívili mimo jiné Julius Caesar, Kleopatra a císař Augustus. Její pozdější osud však není znám.
Samotná smrt Alexandra Velikého je záhadou
Alexandr Veliký, také známý jako Alexandr III. Makedonský, byl makedonským králem, který významně rozšířil území své říše. Je znám jako nejúspěšnější vojevůdce v historii, který nikdy neprohrál žádnou bitvu. Během pobytu v Babylonu Alexandr po delší hostině a pitce onemocněl a 13. června 323 zemřel. O příčině smrti se vedlo mnoho spekulací a nejrozšířenější teorie tvrdí, že se buď nakazil malárií, tyfem, nebo byl otráven.
Chtěl být pohřben v Diově chrámu
Když Alexandr Veliký v roce 323 př. n. l. v Babylonu zemřel, bylo mu pouhých 33 let. Podle Quinta Curcia Rufa a Justina požádal Alexandr krátce před svou smrtí o pohřeb v chrámu Dia Amona v oáze Siwa. Alexandr, který si přál být označován a vnímán jako syn Dia Amona, totiž nechtěl být pohřben vedle svého skutečného otce v Aegae. Alexandrovo tělo bylo podle Diodora uloženo do rakve z "tepaného zlata", která byla "přiléhavá k tělu", jednalo se tedy o sarkofág. O rakvi se zmiňují také Strabón a Curcius Rufus. Zlatá rakev však byla v letech 89-90 př. n. l. roztavena a nahrazena skleněnou nebo křišťálovou.
Tělo Alexandra Velikého ukradli
Alexandrovo přání, být pohřben v Síwě, nebylo splněno. V roce 321 př. n. l. byl pohřební vůz s Alexandrovým tělem, na cestě zpět do Makedonie, unesen v Sýrii jedním z Alexandrových generálů, Ptolemaiem I. Sótrem, který se s Perdikkem a Eumenem o jeho tělo přeli. Koncem roku 322 nebo počátkem roku 321 př. n. l. Ptolemaios převezl tělo do Egypta, kde bylo pohřbeno v Memfidě, tamním centru Alexandrovy vlády. Zatímco Ptolemaios vlastnil Alexandrovo tělo, Perdikkés a Eumenés měli Alexandrovu zbroj, diadém a královské žezlo.
Koncem 4. nebo počátkem 3. století př. n. l. bylo však Alexandrovo tělo přeneseno z memfidské hrobky do Alexandrie ke znovupohřbení, kde se jeho hrobka stala ústředním bodem ptolemaiovského kultu Alexandra Velikého.
Alexandrovu hrobku drancovali ve velkém
V roce 48 př. n. l. navštívil Alexandrovu hrobku v Alexandrii Caesar. Následně i Kleopatra, která si z ní vzala zlato, aby mohla financovat svou válku proti Octavianovi. Krátce po Kleopatřině smrti navštívil Alexandrovo místo odpočinku Augustus, který prý na hrobku položil květiny a na Alexandrovu hlavu zlatý diadém. Podle Suetonia pak Alexandrovu hrobku částečně vyraboval Caligula, který mu údajně sňal náprsní plášť. V roce 199 n. l. Septimius Severus při své návštěvě Alexandrie Alexandrovu hrobku zapečetil.
Hrobku v Alexandrii údajně nahradil Ptolemaios Filopator kolem roku 215 př. n. l. jinou. Filopator nechal postavit mauzoleum v samém centru Alexandrie. Do ní umístil některé své předky a také samotného Alexandra Velikého. Existuje ještě záznam o již zmíněném roztavení a prodeji zlatého sarkofágu Alexandra Velikého v roce 89 př. n. l. Nahrazen měl být sarkofágem skleněným či křišťálovým. Poslední jistý záznam o hrobce Alexandra Velikého máme zhruba z roku 215 n. l., kdy hrobku navštívil Caracella.
Kde je tedy Alexandrovo tělo
Názory na umístění těla Alexandra Velikého se různí. Někteří historikové se domnívají, že hrobka byla pravděpodobně někdy ve 4. nebo 5. století zničena. Jiní se naopak domnívají, že byla přesunuta na jiné místo. Od 19. století bylo učiněno více než 140 oficiálních pokusů na určení přesného místa, kde se v Alexandii hrobka Alexandra Velikého nachází, žádný z nich však nebyl úspěšný.