Amazonské frizúry: Bororové vytrhávali ženám vlasy na spáncích a Tupíové krmili orly opicemi, aby získali to nejlepší peří na ozdoby
Foto: Hércules Florence / Public domain, Wikimedia commons
„Většina jich se od hlavy až k patě rudě pomalovala zrny urucu. I vlasy, visící na ramena nebo zastřižené kolem dokola ve výši uší, byly pokryty touto pastou, takže vypadaly jako přilba...“
K břehům Jižní Ameriky připlouvaly po „objevení“ Nového světa (ten existoval od nepaměti, myšleno objeven západní civilizací – pozn. aut.) další a další koráby, ale jen pozvolna se běloši nořili do hlubin kontinentu, zejména do amazonského pralesa. Až jednou tam, roku 1689, zabloudil rodák z Trutnova, jezuitský misionář Samuel Fritz, autor první přesné mapy povodí Amazonky, popisuje v článku Skalpy i kohouty: Přehled vlasových úprav v tradičních kulturách Ameriky pro mezinárodní kulturologický časopis Culturologia Martin Rychlík, český etnolog, historik kultury a vědecký novinář, autor knih o dějinách tetování či vlasů.
Setkání Trutnováka s divokými kmeny
Fritz se podílel na christianizaci Omaguů na hranicích Peru a Brazílie, ale při poutích divočinou se setkal i s Manavy (Manoas), o jejichž vzezření se zmiňuje ve svém deníku: „Tito jsou velmi udatní a okolní Indiáni se jich obávají. Jejich zbraní je luk a otrávený šíp. Nenechávají si růst vlasy, prý aby je v zápasech nebylo za co uchopit. Čelo až po uši si barví pryskyřicí,“ uvádí Martin Rychlík.
Kreativní kmeny z Amazonie
Amazonská etnika – často „objevená“ až v 19. či 20. století – proslula nejen foukačkami, barvením těla pomocí šťáv stromu genipapo, retními špunty, ale i sestřihy, které se jen tak nevidí.
Bororové vytrhávali vlasy manželkám
Zvláště výrazní byli dle etnologa Lévi-Strausse brazilští Bororové. „Většina jich se od hlavy až k patě rudě pomalovala zrny urucu. I vlasy, visící na ramena nebo zastřižené kolem dokola ve výši uší, byly pokryty touto pastou, takže vypadaly jako přílba…Ženy nechávají si od mužů vytrhávat na spáncích vlasy; ti pak zhotovují z vlasů manželek dlouhé pletené šňůrky a ovíjejí si je kolem hlavy na způsob turbanů“.
Právo na dlouhé vlasy kmene Kayapó
Ojedinělé účesy měl lid Kayapó z povodí Xingú, jehož příslušníci nosili uprostřed hlavy od čela vyholené pruhy – jakési holé pásy! Účes, který nechává vlasy splývat vzadu i po stranách, ovšem nemohl nosit každý. Právo na dlouhé vlasy náleželo ženám, jež porodily děti, a mužům, kteří už získali penisové pouzdro; krátký sestřih mívaly starší děti či truchlící vdovy.
Významná funkce vlasů
„Vlasy měly významnou sociální a symbolickou funkci, a to nejen u Kayapů, ale obecně mezi kmeny střední Brazílie, takže rozdíly v účesech se staly základním odlišením jednoho kmene od druhého,“ píše Terence S. Turner, jenž mezi Kayapy či venezuelskými Yanomámy, kteří si zastřihují vlasy jakoby podle hrnce, pobýval.
Kayapové chloupkům i vousům říkali ´o, což znamená totéž co „listy na stromech“. I ženy Txicão z téže oblasti (Xingú) nosí podivuhodnou čupřinu: kolem celé hlavy ve výši asi tří centimetrů nad ušima si nechávají bochánek vlasů. A bojovníci Matsesů (Mayoruna) měli uprostřed ponechané číro, ale strany vyholené jen k týlu, kde dlouhé kadeře padaly na záda, takže účes připomínal staříka s hodně postupujícími kouty, připodobňuje etnolog a spisovatel Martin Rychlík.
Peří a zase peří
Snad nikde jinde na světě se lidé nezdobili peřím tak jako v Amazonii. Čelenky a péřové diadémy byly neskutečně působivé. Nejběžnější byla kombinace červených a žlutých papouščích pírek. Už Léry píše o „ptáku nějakém, toucanu jménem“; oblíbená byla pírka papoušků arara a někteří autoři hovoří o orlech chovaných výhradně pro peří, jež Tupíové krmili opicemi. Lidé Karažá si z peří vyráběli náušnice i „svatozáře“.
Bororové a Mundurucú: Kombinovali ptačí a lidský porost
Bororové, uvádí Rychlík, jejichž účes se zastřiženými vlasy nad čelem a vzadu spadajícími loknami roku 1827 zachytil malíř Langsdorffovy výpravy Hercules Florence (viz úvodní foto článku), si dokonce vyráběli „týlní ozdoby z lidských vlasů“ – nejspíše z ženských. Nádherné péřové čepice, žlutočervenomodré symboly prestiže, nosili příslušníci Mundurucú, kteří si do čelenek zaplétali lidské kadeře. Právě oni se o vlasy starali i na trofejních hlavičkách, jež mívají vyholené čelo a uprostřed šošolku.
Ptačí vlasy a trofejní hlavičky
Etnograf Rafael Karsten viděl mezi peřím a vlasy souvislost, neboť péra byla u Indiánů chápána jako ptačí „vlasy“; stále rostou, takže dle domorodců mají stejně magickou moc jako lidské kadeře, napsal Fin v práci z roku 1926. Peří bylo potřebné k rituálům, bez nich by byla bezcenná i ukořistěná lebka.
Karsten se o trofejní praktiky a skalpování zvláště zajímal; vydal se na terénní výzkum ke kmeni Chívarů (Šuárů, Jívarů) na území Peru a Ekvádoru, kteří prosluli zmenšováním lidských hlav na pouhou čtvrtinu velikosti, snažil se čtenářům alespoň zkráceně popsat rozmanitost zdobení příslušníků kmenů z amazonského pralesa Martin Rychlík ve své stati Skalpy i kohouty: Přehled vlasových úprav v tradičních kulturách Ameriky v časopise Culturologia.