Analýza DNA odhalila původ Čechů: Češi nejsou Slované
Foto: ktsdesign / Depositphotos
Střední Evropa byla v minulosti místem, kde sídlily nejrůznější kmeny, Kelty a Germány nevyjímaje. Proto je to s původem Čechů daleko komplikovanější, než by se mohlo na první pohled zdát.
Slované? Ale ne!
Češi si obvykle myslí, že jejich předci byli Slované. Ve skutečnosti si velké množství z nich zaslouží označení míšenci. V minulosti se na českém území potkávali zástupci rozdílných kmenů. A když spolu zrovna neválčili, vesele se množili buď vzájemně, či s místním obyvatelstvem.
Aspoň to vyplynulo z analýzy DNA celkem 4500 Čechů. Pochopitelně jde o malý vzorek populace, ale i ten zvládl rozmetat na kusy ustálenou teorii, že Češi rovná se Slované.
Bojovní Keltové i zuřiví Vikingové
Dobře, takže ne všichni Češi mají slovanské kořeny. Odkud tedy jejich předci pocházeli? Někteří z nich mohou své geny vysledovat ke germánským a keltským kmenům, které českou kotlinu osídlily v raném středověku. Z této doby pocházejí například více či méně zachovaná keltská sídliště zvaná oppida.
V pozdějších stoletích se národnostní skladba země do jisté míry ustálila a české království se již nestávalo tolik terčem výbojů nepřátelských kmenů. Ne všichni panovníci si své území dokázali ohlídat na jedničku, ale už nikdy se nestalo, že by nad Čechami plně převzal vládu zahraniční kmen. Éra dominance Germánů a Keltů u nás tímto skončila.
Děti válek
Kromě výše zmíněných etnik analýza DNA odhalila i příměs genů z jiných zemí. Ty již nemůžeme přičíst na vrub invazi cizích kmenů, nýbrž více válkám, které napříč staletími proběhly a ovlivnily i české země.
Ve 13. století tak například svou genetickou stopu v Čechách zanechali němečtí kolonisté. Němci se pochopitelně s místními mísili hojně i ve 20. století, ale to už jsme v jiné éře. Poskočme do období třicetileté války v 17. století a zjistíme, že švédští vojáci dělali v tehdejší Bohemii víc, než jenom kosili nepřátele. Do třetice genetiku Čechů ovlivnili francouzští napoleonští vojáci v období přelomu 18. a 19. století.
Záhada rozluštěna
Bez toho, aniž bychom se pouštěli do tajů biologie a genetiky, se podívejme, jak výzkum dopadl. Z analýzy 4500 DNA vzorků vyplynulo, že nejvíce zúčastněných mělo mtDNA typu H, která se hojně vyskytuje v západní Evropě (kde sídlili například již zmínění Keltové). Uvážíme-li Česko jako celek, tento typ DNA má přibližně 40 procent lidí.
Na druhém místě se umístili lidé s mtDNA typu J, který pochází z doby prvních zemědělců před ohromujícími 35 tisíci lety. Můžeme ho vystopovat až na Střední východ a do Evropy se dostal právě díky zemědělcům. Podíváme-li se na ostatní státy Evropy, v současnosti je tento typ nejčastější u lidí ze severních zemí.
Svou roli mezi genetikou Čechů hrají i typy T1 a T2, které mají v celé populaci země zastoupení 7,7 procent a 4 procenta. Ve 21. století jsou oba typy rozšířené zejména na severu Afriky, na Středním východě, Střední Asii a na Sibiři. Objevují se i v některých částech Indie. Na české území T1 a T2 doputovaly díky zemědělcům a pastevcům skotu. Díky nim si rovněž místní osvojili znalost výroby bronzu a získali schopnost trávit mléko. To mimo jiné vysvětluje, proč někteří Češi dokážou mléko bez problémů pít a jinak konzumovat a jiným se z něj dělá špatně.
Odkud pochází moje DNA?
Pokud člověka zajímá, odkud přišli do Čech jeho předci, nemusí si zoufat. V dnešní době je možné si nechat DNA otestovat a zjistit, jaký je váš etnický původ. Genetická analýza pomáhá nalézt předky z doby klidně před několika tisíci lety.
Tuto službu nabízí více poskytovatelů a na výsledky se zpravidla čeká několik týdnů. Postup je jednoduchý. Zájemce obdrží sadu na odběr DNA. Štětičkami odebere z úst vzorky a odešle je v sadě zpět do laboratoře, kde je vyhodnotí.
Dle biologa Jiřího Pavlíčka výsledky většiny Čechů zahrnou několik evropských etnicit. V současnosti je nejpodrobnější typ testu zvaný Big-Y, který dokáže odhalit předka z doby před tisíci a třeba i několika deseti tisíci lety. Pochopitelně jeho absolvování kvůli tomu stojí o něco víc.