Význačný kosmonautik, popularizátor a neúnavný dobrák Antonín Vítek má svoji planetku s roztomilým jménem
Foto: Petr Novák, Wikipedia / Creative commons, CC-BY-SA
Antonín Vítek se narodil v dobře situované právnické rodině, což mu bylo v pozdějších letech komunismu spíše na obtíž. I přes svůj tzv. buržoazní původ mohl vystudovat organickou chemii na Přírodovědné fakultě Karlovy univerzity.
Po absolvování univerzity nastoupil Antonín Vítek (25. ledna 1940 Praha - 28. února 2012 Praha) do Ústavu organické chemie a biochemie Československé akademie věd, kde působil dalších dvacet let. Vítkův profesní postup však měl své politické limity, takže v roce 1985 odešel do knihovny Akademie věd, uvádí encyklopedie Osobnosti české historie.
Sputnik vše spustil
Přírodní vědy Vítka uchvátily díky četbě sci-fi spisovatele J. M. Trosky (vlastním jménem Jan Matzal), kterou si krátil dlouhý pobyt v nemocnici v jedenácti letech. Jako student spoluzaložil klub SPACE. Po vypuštění první družice do vesmíru - šlo o Sputnik vypuštěný Sovětským svazem na oběžnou dráhu Země v říjnu 1957 – se jeho zájem zaměřil na kosmonautiku, jejíž začátky jsou spojovány především s touto událostí.
Zdravíčko trápilo
„Od jedenácti let, kdy dostal chřipku, a lékařka mu odmítla dát vzácný penicilín, mu haprovalo srdce. Polehával po nemocnicích. V polovině sedmdesátých let byl několik let padesátiprocentním invalidou. Po pádu komunismu, kdy naši doktoři získali nové možnosti, mu udělali pětinásobný bypass. I když mu srdce fungovalo, jak říkal, na 30 procent, pořád si užíval života – celé dny trávil u počítače, odkud ho manželka Naďa za dobrého počasí vytahovala na dlouhé procházky, studoval, psal, přednášel, dával rozhovory do všech českých médií. Byl neúnavný, činorodý, nikdy nikoho neodmítl,“ vzpomínal na Vítka krátce po jeho smrti na Ondřej Neff, český spisovatel science fiction a novinář, na svém webu Neviditelný pes.
„Členové klubu SPACE začali sbírat informace o kosmických letech, dokonce se různě specializovali. Jenom Tonda dokázal obsáhnout všechno.“
Programování bez (ob)tíže
V akademii věd se Vítek věnoval především programování (podle Neffa byl „prvotřídní programátor“ ). V 70. letech zde také pracoval na vývoji krystalizátoru pro materiálové pokusy v beztížném stavu na sovětských stanicích Saljut a Mir, popisuje autor encyklopedie Jan Randák.
„Seznámili jsme se v létě 1959, kdy student Vítek přišel do redakce Mladé fronty a nabídl své služby. Byl jsem nedůvěřivý, nikdy jsem o něm neslyšel, ale brzy jsem pochopil, že je to nepřeberná studna znalostí, bez níž se nemohu obejít. Tonda se stal jedním z mých nejbližších spolupracovníků – vyznal se nejen v chemii a kosmonautice, ale i v astronomii, fyzice a v ledasčem dalším. Stali jsme se kamarády, scházeli jsme se, aniž jsme potřebovali něco řešit. Rukopisy všech knih o kosmonautice jsem mu dával k přečtení a připomínkování, často tam našel blbosti, na něž by patrně nikdo jiný nepřišel,“ s úctou vzpomínal na kamaráda Ondřej Neff.
Přibližoval lidem cestování mimo zemskou atmosféru
Vítkův zájem o kosmonautiku je spojen také s intenzivní snahou přiblížit co nejvíce informací široké veřejnosti. Pravidelně přednášel v pražském planetáriu, publikoval řadu popularizačních článků v časopise Letectví a kosmonautika.
Komentář z Měsíce
V létě 1969 jako přední odborník komentoval „přistání amerického Apolla 11 s prvními lidmi na Měsíci v Československé televizi společně s Honzou Kolářem“. Tato událost se stala námětem také jeho knihy Stopy na Měsíci, vydané v roce 2009. Podle Neffa „potom ještě stihli Apollo 12. Víc před kamery nesměli – příliš nadšeně mluvili o Američanech“.
Encyklopedie na papíře
Nejvýznamnější Vítkovou knižní publikací určenou nejširšímu čtenářstvu však byla Encyklopedie kosmonautiky, která se objevila na pultech knihkupectví poprvé v roce 1982.
Vítek právem celebritou
„Po pádu komunismu přišly Tondovy hvězdné chvíle. Zářil v televizi, v rozhlase, ve všech denících – každému uměl odpověď na jakýkoli dotaz. Měl dokonalý přehled o všech kosmických letech, nezaskočila ho žádná otázka z astronomie, ani z té teoretické, ovládal chemii, fyziku a řadu dalších oborů. A podával to tak, že mu rozuměla každá babička anebo dívka, co chodí do tanečních. Vždycky jsem se divil, kolik informací dokáže jeho mozek zachytit. Nikdy jsem neměl sebemenší pocit, že se v něčem mýlil,“ vyjádřil Vítkovi velkou poklonu Neff v roce 2012 s komenářem, že „z ostatních popularizátorů mu nikdo nesahá ani po kotníky.“ Dneska by měl zdatného sparring partnera v popularizátorovi vědy v České televize Danielu Stachovi.
Jedinečná encyklopedie na inernetu
S nástupem internetu však Vítek uviděl nové možnosti. V roce 1997 při příležitosti 40. výročí vypuštění Sputniku založil jedinečnou internetovou encyklopedii kosmonautiky Space 40, obsahující vedle obecných hesel popisy všech umělých kosmických těles. Při tvorbě encyklopedie Vítek spolupracoval i s dalšími odborníky, ale většinu textu napsal sám. „Na internetu neexistuje nic podobného, ani lidé v NASA takovou databázi nevytvořili,“ ocenil Neff.
Ocenění práce na Zemi i ve vesmíru
Antonín Vítek byl za svoji práci několikrát oceněn. V roce 2008 získal čestnou medaili Vojtěcha Náprstka za popularizaci vědy od Akademie věd ČR. O rok později k ní přibyla cena Littera Astronomica od České astronomické společnosti. Specifického ocenění své celoživotní práce se podle encyklopedie Osobností české historie Antoninu Vítkovi dostalo v roce 2000, Čeští astronomové po něm pojmenovali nově objevenou planetku - planetka Vítek (č. 30 253) - obíhající v pásu mezi Marsem a Jupiterem.
Kdo jiný než on...
Ondřej Neff chtěl několikrát vzít přítele Vítka do USA podívat se na start raketoplánu, ale bohužel to chatrné vědcovo srdíčko nedovolovalo. Ani cesta lodí neprošla, i když Neff stále opakoval: „Moc mě to mrzelo, kdo jiný než on TO měl vidět na vlastní oči“.