Proč Babinský předstíral šílenství a jak se stal naším nejznámějším loupežníkem?
Foto: Palickap / Creative commons, CC-BY-SA
Zatímco Anglie má Robina Hooda, Česko má svého Václava Babinského – nejznámějšího tuzemského loupežníka. O něm je známo, že se po dopadení a dvaceti letech ve vězení zlodějiny odnaučil.
Proč Václav Babinský předstíral šílenství?
Václav Babinský se narodil v roce 1796 na předměstí u Litoměřic běžnému nádeníkovi. Možná by se i on živil normální prací, kdyby nebylo povinné vojenské služby, která se mu protivila. Ve svých 20 letech v roce 1816 musel nastoupit do vojenské služby. Ta ale byla pro něj, stejně jako pro další mladé muže, velmi nepříjemná. Mnoho mladých chlapců tehdy z povinné vojenské služby dezertovalo a jiný nebyl ani Václav Babinský. Ten si však pro svůj útěk vymyslel něco speciální. Delší dobu ve vojenské službě dělal vše proto, aby upoutal pozornost svých velitelů. Předstíral výkyvy nálad a jeho okolí pojalo podezření, že zešílel.
To byl koneckonců Babinského úmysl a z vojenského zařízení putoval do ústavu pro chorobomyslné. Nejspíš však počítal s tím, že se mu podaří z ústavu utéct dřív. Nejspíš proti své vůli v něm strávil dlouhých osm let. I tato dlouhá doba mimo běžný život způsobila, že se později Babinský vydal na dráhu loupežníka. Po propuštění nebyl schopen se zařadit do normálního života a živil se drobnými krádežemi. Protože se často ukrýval v lesích, připodobňují ho historici k legendě Robinu Hoodovi. Ani ten nebyl nejspíš tak svatý, jak ho nejnovější zpracování prezentují. Také Babinského legenda se měnila v průběhu let. Své počátky začala psát, když Václav Babinský loupežnictví úplně propadl. Při krádežích se neštítil ani vraždy, ze které byl později usvědčen.
„Život Václava Babinského a jeho naklonění ke kariéře loupežníka ovlivnila povinná vojna a pak i pobyt v ústavu pro chorobomyslné. Po tak dlouhé izolaci pak už Babinský nebyl schopen zapadnout do běžného života a stal se nenechavým loupežníkem.“
Václav Babinský nebyl tak nevinným loupežníkem, jak se o něm později v románech psalo
Zajímavé však je, že si Babinský, který za svůj život loupežníka rozhodně nebyl žádným svatouškem, na svou stranu získal čtenáře i posluchače a zkrátka lidi, kteří si ho začali ve svých představách a povídáních velmi zkrášlovat. Může za to nejspíš fakt, že po tom, co byl konečně chycen a odsouzen k tvrdým dvaceti rokům za mřížemi, zkrotl jako beránek. V době jeho propuštění se mu dokonce nechtělo ani na svobodu a žádal své věznitele (svůj trest si odpykával v brněnském Špilberku), aby ho ve věznici nechali pracovat. To však v té době nebylo možné, a proto své útočiště Babinský našel v klášteře, kde pracoval jako zahradník.
Při propuštění působil sklesle, a dokonce se snad i styděl za své činy. Po celou dobu ve věznici se prý Babinský modlil a neustále u sebe nosil růženec. Dělal to ale tak okatě, že mu to vězeňská služba nezbaštila. Vyšetřování jeho zločinů se táhlo až do roku 1840. Na sklonku roku pak padl rozsudek, který ho obviňoval z krádeží, a dokonce i z vraždy. Jednu jedinou vraždu se podařilo Babinskému přišít. Kriminalistům v té době však bylo jasné, že jich spáchal mnohem více, jen se je nepodařilo prokázat.
Když po dvaceti letech v žaláři dostal Babinský svobodu, polekal se jí a vězeňské vedení prosil, aby mohl ve vězení zůstat a třeba tam i pracovat. Působil velmi zakřiknutě a historici mají za to, že si změnil jméno. Když se však dozvěděl, že se o něm píší romány, otrkal se a sám začal své zážitky z loupežnického života za pivo vykládat v hospodě. A byl o ně zájem!