Kmen Baganda neříká láska a něžnost: Ženy rodí zavěšeny za větve stromů
Foto: Afri Ug / Creative commons, CC-BY-SA
„Muž tu má zpravidla více žen, a to tím více, čím výše stojí na žebříčku společenské hierarchie. Král či náčelník jich má tedy nejvíce. Toto uspořádání předpokládá přebytek žen. Dosahuje se ho ve vyšších kruzích prostým utrácením přebytečných mužských potomků, v nižších vrstvách pak lidskými oběťmi, popravami za přestupky a hlavně neustálými válkami se sousedními kmeny.“
Právě se dozvídáte o ne příliš známém společenství, kde se tradičně odpradávna praktikovalo a nadále praktikuje mnohoženství. Jde o národ Baganda žijící v Ugandě na východě Afriky. Živí se zemědělstvím, a to poměrně velmi vyspělým a úspěšným. Za poslední desítiletí se i zde mnoho změnilo, takže pro studie, které líčí ještě poměrně nedotčený stav, se musíme vrátit kamsi na začátek minulého století, přibližují autoři knihy Výpravy za člověkem, světoznámí dětští kliničtí psychologové Zdeněk Matějček a Josef Langmeier.
Polygamní kultura dnes
I v roce 2021 překvapilo přesvědčené křesťany narození nemanželského princátka místního krále. Ti se domnívají, že král jako křesťan a především oddaný v kostele, by měl dodržovat křesťanské zásady monogamie - nikdy se neohlížet po někom jiném nebo plodit nemanželské děti.
Dlouholetá a bohatá polygamní kultura v bugandském království, která by podle některých místních konzervativců měla být na prvním místě a nadřazena všemu ostatnímu včetně toho, co učí křesťanství. „Křesťanství přišlo do Bugandy až v roce 1877 s příchodem prvních anglikánských misionářů Shergolda Smitha a reverenda C. T. Wilsona. Dlouho předtím Bagandové uctívali a zbožňovali polygamní rodiny a jejich králové šli příkladem," komentoval pamětník Samuel Luboyela z Namungoony pro ugandský web Monitor.
Název státu Uganda je odvozen z názvu tradičního království Buganda, jehož součástí je jižní část země včetně hlavního města Kampaly. Království Buganda sestává z 52 klanů kmene Baganda.
Žena je kmenu vším
"Žena je pracovní silou a výhodnou hospodářskou investicí. Je možno ji zdědit, přijmout jako dar, uloupit ve válce nebo koupit. Tento poslední způsob je nejběžnější a je spojen se složitým ceremoniálem. Ten se týká však zpravidla jen první ženy. Dívky se vdávají ve třinácti, čtrnácti letech. Brzy po svatbě se očekává těhotenství. Žena rodí ve zvláštní poloze, zavěsí se rukama za větve stromu. Za týden už pracuje zase na poli a první tři měsíce nosí dítě s sebou," popisuje polygamní minulost kmene publikace Výpravy za člověkem.
Nemají výraz pro lásku ani něžnost
Dítě je sice kojeno do dvou nebo tří let, ale mnoho péče a zájmu se mu jinak nevěnuje. Podle autorů knihy v kmeni není žádných intimních kontaktů mezi matkou a dítětem. Ostatně slovník tohoto národa nemá pro něžnost a lásku ani žádný výraz.
Krutě krátké dětství
Odstavením dětství vlastně končí. S výjimkou rodin náčelníků a vysoké šlechty dítě pak už nežije se svými rodiči, ale přechází do sousedství a je dítětem celého klanu. Rodiče je sice neztrácejí ze své evidence a pečlivě přicházejí na všechny slavnosti, jimiž jsou jednotlivé vývojové stupně jejich dítěte provázeny, ale to k nim nemá hlubšího vztahu. Má mnoho jiných významnějších osob ve svém novém okolí.
Hleď si svého
Autoři-psychologové uvádějí, že osobnost lidí tohoto společenství je „plochá a citově mělká. Důraz se tu klade na vnější mravy. Solidarita není něčím závazným a soucítění sotva může přijít ke slovu. Hledět si co největšího vlastního prospěchu je tu nepsaným zákonem.“