České špatné svědomí a láska k mučedníkům dovolily ocenit nadaného architekta až po smrti
Foto: Vlach Pavel / Creative commons, CC-BY-SA
Rozhádal se s mnoha spolupracovníky a přáteli. Rozladěný z nepřijaté kritiky si raději vzal život. Do té doby nepříliš ceněný všestranný architekt, malíř i scénický výtvarník Bedřich Feuerstein vzbudil po své smrti velkou vlnu zájmu a stal se tehdejší „celebritou“.
Bedřich Feuerstein se posmrtně stal nejslavnějším a nejoslavovanějším z českých architektů. Velká výstava v Mánesu byla doprovázena spoustou článků v denním i odborném tisku a vyšla dokonce i kniha jeho zachovaných textů. Špatné svědomí a láska k mučedníkům z něj načas udělaly celebritu. Jak výstižně poznamenal sám Feuerstein: „V Čechách se trpí na ideový extremismus a prostřednost činu.“
Ale co velkému zájmu o Feuersteina doslova „s křížkem po funuse“ předcházelo? Jak žil a co vykonal?
Bedřich Feuerstein je dnes v rodných Čechách paradoxně méně znám než ve světě. Přitom tento architekt byl též autorem divadelních výprav, jež nadchly Karla Čapka. Kromě architektury, jíž ho učili Josip Plečnik a Jan Kotěra, se věnoval malířství a přátelství s Josefem Šímou ho vedlo ke společným tvůrčím výletům do Baskicka, popisuje encyklopedie Osobnosti českých dějin.
Ne tak slavný
Patřil k prvním členům avantgardního spolku Devětsil. Byl dokonale připraven na to, aby od prvních let samostatné republiky výrazně zasáhl do vývoje naší architektury, která v té době získala světovou pověst. Nestalo se tak jen zákeřnou shodou okolností, která rozhodla o tom, že se nezařadil po bok Kotěry, Gočára a Fuchse.
Když roku 1922 projektoval spolu se zkušenějším Bohuslavem Slámou nové nymburské krematorium, vzniklo nadčasové dílo velmi čistých geometrických forem, na něž pěla chválu celá tehdejší česká avantgarda.
Spory ho vyhnaly
Budova Vojenského zeměpisného ústavu už tak nevyšla, autor měl neustálé spory s armádními zadavateli, a tak nakonec z Prahy doslova utekl. Skončil v Japonsku, kde pak strávil pět let. Architekt českého původu Antonín Raymond v něm odhalil zdatného odborníka a neváhal mu zadat i vlastní projekty. Tak vznikl návrh na stavbu americké nemocnice sv. Lukáše v Tokiu, budova sovětské ambasády i projekt budovy moderního obchodního domu společnosti Rising Sun Petroleum v Jokohamě.
Po neshodách s Raymondem se Feuerstein na počátku 30. let definitivně vrátil domů. Poměry v Praze za hospodářské krize mu však nepřály, stagnace stavební činnosti umožňovala práci jen architektům s kontakty a ty on postrádal. Stal se tedy uznávaným scénografem a kostýmním výtvarníkem, přičemž spolupracoval s Národním a později i Osvobozeným divadlem. Pracoval rovněž pro proslulý avantgardní Ďagilevův balet.
Byl autorem výpravy několika filmů, z nichž za zmínku stojí bezpochyby Vančurův snímek Před maturitou. Rozešel se však i s avantgardou, když si dovolil kritizovat sovětskou skutečnost a nakonec zvolil dobrovolnou smrt. A co bylo po ní, už znáte.
„Ve svých 44 letech spáchal sebevraždu skokem do Vltavy z pražského Trojského mostu. Vzápětí byl z vody vytažen a byl převezen do nedaleké nemocnice Bulovka v Libni. Z bezvědomí se ale již neprobral,“ napsal iDnes.