Brněnské aristokratky z rodu Belcredi si musely najít natolik silné muže, kteří se nechali navždy přejmenovat
Foto: Michal Špaček / Creative commons, CC-BY-SA a I, Kirk / Creative commons, CC-BY-SA
4 min
„Pokud se na světě najde někdo s příjmením Belcredi, vždy je z rodiny. Nebo aspoň někdo od někoho z rodiny. Jde o naše rodové jméno, navíc moc hezké, to přece stačí jako důvody, proč si ho ponechat. Člověk ovšem musí najít toho správného chlapa, který s tím nebude mít problém, říká Denisa Belcredi, mladá příslušnice starobylého italsko-moravského rodu z Brna.
Dáma s dnes již neoficiálním titulem hraběnka Denisa Belcredi, která se narodila v roce 1985, a její o čtyři roky starší sestra Kristiana ,,Kika" (Kristina či Kristýna) Belcredi pocházejí z původně italského rodu Belcredi. Rod z Lombardie má bohatou a dlouhou historii sahající až do roku 1010. Zhruba o 700 let později se do rodiny majitele líšeňského panství u Brna přiženil Antonio Belcredi jako vysoce postavený voják. V roce 1769 povýšila Marie Terezie jeho vnuka do hraběcího stavu, a třicet let poté byli přijati za obyvatele Království českého,“ uvádí web Koruna Vysočiny.
Sestryovy Belcrediovy v sobě mají ještě trochu krve po předcích z dalšího šlechtického rodu, Freyenfelského. Freyenfelsové (původně se nazývali Pruskauer von Freyenfels, též Freienfels) byl moravský šlechtický rod původně ze selského stavu. Díky službě u vyšší šlechty a později v zemských úřadech na Moravě dosáhli vzestupu v 17. století. Vlastnili statky v okolí Brna a jejich zásluhou byly postaveny zámky v Líšni a Borotíně. Rod vymřel v roce 1819.
Kletba Freyenfelského rodu
Obě sestry Denisa i Kika jsou vdané. Zcela jistě ale ne proto, aby se vyhnuly odvěké legendě, která se u nich ve starém rodě tradovala. Denisa Belcredi tvrdí, že to nebylo ze strachu, že by se naplnila kletba.
Ve Freyenfelském rodě se podle vyprávění jejich příslušíků tradovala legenda, podle níž staré panny mohly po smrti skončit jako bezhlavá prasata se svítícíma očima. Kde byly ony svítící oči, když nebyla hlava, legenda už nepraví, ale za to dodává, že dotyčné musely bloudit krajem až do věčnosti. Takového prokletí se v dřívějších dobách neprovdané komtesy děsily a hleděly na to, aby byly co nejdříve pod čepcem, popisuje Stanislava Pecková v knize Aristokratky.
Příjmení po manželce
Denisa dále objasňuje další ženské „privilegium“ jejich rodu: „Legendu jsem slyšela až po svatbě. Hlavní výhodou pro nás dnes je, že si na rozdíl od našich předků můžeme vzít, koho chceme."
Obě sestry Belcrediovy si po sňatku ponechaly svá dívčí příjmení, naopak ušlechtile znějící Belcredi přijali jejich manželé, popisuje Stanislava Pecková na základě rozhovoru s mladou šlechtičnou. „Pokud se na světě najde někdo s příjmením Belcredi, vždy je z rodiny. Nebo aspoň někdo od někoho z rodiny. Jde o naše rodové jméno, navíc moc hezké, to přece stačí jako důvody, proč si ho ponechat. Člověk ovšem musí najít toho správného chlapa, který s tím nebude mít problém, říká Denisa.
Její manžel Jiří Belcredi Knauer si prý zatím s vyženěným příjmením zvyká žít. Pracuje jako realitní makléř a poradce. Jeho žena působí v oblasti výživového poradenství, společenského tance a masáží. Spolu mají manželé syny Sebastiena a Jindřicha Eduarda.
Kika v opeře
Starší dcera Ludvíka Belcrediho, významného českého historika, archeologa a majitele zámku Líšeň (také zvaného Belcredi), je česká operní a divadelní režisérka. Kikin manžel se živí jako projektant dopravního značení. Mají dvě dcery, podle předků pojmenované Celestina a Theodora.
„V každé generaci potomků Antonia de Belcrediho se našli členové šlechtického rodu Belcredi, kteří se významně podíleli na osudech naší (české) země. Antoniův vnuk Richard se stal premiérem rakouské vlády. Kristianin pradědeček Karel vedl dlouhá léta za první republiky Velkostatkářský svaz. Dědovi Ludvíkovi změnil život rok 1948. Přesto byl přesvědčený, že se Belcrediům na Moravě majetek jednou vrátí. Naplnění svých slov se kvůli podlomenému zdraví nedočkal. Zemřel jako šedesátiletý roku 1981,“ napsal server Novinky.cz v rámci rozhovoru s Kiki Belcredi.
Příslušníci rodu Belcrediů jsou v součastnosti usazeni v Německu, Rakousku, Francii, dokonce v Austrálii. V Itálii zůstali ti původní, se kterými se rodina sester Denisy a Kristýny seznámila teprve nedávno.