Jako na divokém západě to vypadá v evropské zemi, kde ano znamená ne
Foto: vili4545 / Depositphotos
Na první pohled si člověk může myslet, že úvodní snímek pochází z jihozápadní části USA. Ale jen do té doby, než spatří římské stěny a bulharské nápisy.
Belogradčické skály patří mezi přírodní zázraky i kvůli tomu, že jsou jediným skalním městem v Bulharsku. Tyto obrovské načervenalé vápencové a pískovcové skály se rozkládají nad městem Belogradčik a tvoří část zdi Belogradčické pevnosti, která byla vybudována Římany kolem roku 100 n. l.
V západní části balkánského pohoří, které je jakýmsi prodloužením Karpat, se nacházejí nejzvláštnější přírodní formace v Bulharsku. Název jim dalo blízké město. Upozorňují na sebe nejenom svýmšíthlým, až éterickým tvarem, ale také nejrozmanitějšími odstíny žluté a červené.
Neobvyklé červené skály jsou tvořeny permským slepencem až pískovcem.
Skály rozprostírající se přibližně na 50 km2 jsou lidově pojmenované podle toho, co svým tvarem připomínají – hřib, medvěda, velblouda, pastýře, školáčka nebo zde dokonce najdeme i Adama a Evu. Skály se formovaly miliony let, v první řadě vytvarovalal tuto zvláštní krajinu eroze způsobená větrem a vodou, respektive abrazí půdy.
Pevnost Kaleto
Kaleto je turecký název pro místní starou a tajemnou pevnost vytesanou z červených skal, odkud je úžasný výhled do okolí. Postavili ji staří Římané asi ve 3. století (někdy se udává po roce 100 n. l.) , rozšířena byla v 7. až 8. století, v polovině 15. století ji přestavěl sultán Mehmed II a nynější podoba vznikla při rekonstrukci na počátku 19. století. Pevnost se nachází mezi skupinou skal tvořenou slepencem nad šestitisícovým městem Belogradčik, které je odsud vzdáleno asi 1,5 kilometru.
„Byla vybudována tři nádvoří, která jsou oddělena mohutnými portály s masivními dveřmi okovanými železnými pásy. Jsou zde strážní místnosti, tři zbrojní stanoviště, tři dělové střílny, 365 úzkých střílen ve stěnách pevnosti a několik skladů na vybavení a munici,“ popisuje web BG klub.
„Na jihozápadním konci prostředního nádvoří byla vykopána studna a v citadele jsou dva zásobníky, ve kterých se shromažďovala dešťová voda a voda z tajícího sněhu. Pevnost byla naposledy využita k vojenským účelům během srbsko-bulharské války v roce 1885,“ dodává Nadežda Serafimova z BG klubu.
V roce 1984 se zvažovalo zapsání této památky do seznamu Světového dědictví, ale nakonec se tak nestalo.
Návštěvníci se mohou procházet „ulicemi města“ a vylézt po četných schodech a žebřících na vrchol Belogradčiku. Pohled z vrcholu je velkolepý a s vědomím, že velké množství zdejších schodů pochází z doby římské, je procházka ještě zajímavější.
„V roce 2007 byla oblast Belogradčických skal nominována v soutěži Sedm nových divů světa. Z celkem 261 nominovaných postoupili do předposlední nominace a zařadili se mezi prvních 77 přírodních divů ve světě, připomíná Serafinová.