Bili se 10 let. Stála Helena Trójská za to?
Legendy o Heleně Trójské a její kráse, která měla vyvolat válku mezi Trójou a Spartou, kolují mezi lidmi již po tisíce let. Byl ale skutečný Helenin příběh takový, jaký ho známe z dochovaných zdrojů?
Postava Heleny se poprvé v ucelené formě objevila v Homérově eposu Ilias. Helenu Trójskou, známou také jako Helenu Spartskou, Homér popisuje jako "tvář, která spustila na vodu tisíce lodí". Zdá se, že tak svaluje vinu za strašlivou trójskou válku na Heleninu hlavu. To ji vykresluje v poměrně dost odsuzujícím světle. V moderním světě ji pak možná vnímáme jako ikonu feminismu, její příběh ale začal trochu jinak.
Helena se doslova vyklubala na svět
Nejoblíbenější verze Helenina příběhu líčí její narození jako důsledek toho, že se Léda stala kořistí Dia v podobě labutě. V řecké mytologii je obecně známo, že Zeus na sebe bere podobu různých zvířat a lidí, aby oklamal nebo jinak přinutil ženy ke vztahu s ním. Díky tomu měl mít Zeus spousty polobožských dětí různých ras téměř po celém známém světě, a právě Helena je jedním z těchto potomků. V jiné verzi mýtu je pak Heleninou matkou bohyně Nemesis, zosobnění odplaty. Helena se však ve všech verzích příběhů narodila stejným způsobem, a sice ve Spartě – z vejce. Měla pak také dva bratry – Kastóra a Polydeuka (známí spíše jako Dioskúrové) – a sestru Klytaimnéstru, která se později stala manželkou mykénského krále Agamemnóna.
Pověsti o její kráse se šířily rychlostí blesku
Helenina nesmírná krása u ní byla patrná již od mládí. Mnoho dodnes dochovaných příběhů vypráví o různých velkých válečnících, kteří ji unášeli z majetnických důvodů a nárokování si svatby s ní. V mýtech a bájích si Helena zprvu užívala společnosti těchto bojovníků a těšila se z toho, že mohla být středem pozornosti. Později se ale provdala za spartského krále Meneláa a stala se Helenou, královnou Sparty.
V rámci svatební dohody obětoval Tyndareós koně a přiměl všechny řecké vůdce, aby přísahali, že uznají Helenu za Meneláovu právoplatnou manželku a ochrání jeho dceru před újmou. Tato přísaha měla mít vážné následky v nadcházející válce. Meneláos a Helena měli dceru Hermionu a tři syny: Pleisthena, Aethiolase a Maraphia.
Láska k Paridovi Trójskému odstartovala dlouholeté boje
Paris byl synem trójského krále Priama a jeho královny Hekabé. Po narození byl však zavržen a vychován jako pastýř na hoře Ida. Zde se mu také zjevily tři bohyně – Héra, Afrodita a Athéna – a požádaly ho, aby té nejkrásnější daroval zlaté jablko. Paris se nakonec rozhodl pro bohyni lásky Afroditu, která jej za to odměnila možností vzít si za manželku nejkrásnější ženu na světě – Helenu. Ta už však v té době byla Meneláovou ženou. Pro Parida to ale nebyla žádná překážka, a tak při návštěvě Sparty Helenu unesl a odjel s ní zpět do Tróji.
Než se Meneláos s Helenou oženil, Helenin pozemský otec Tyndareós si od achájských vůdců, kteří se v minulosti jeho dceři dvořili, vymohl přísahu, že pokud se někdo pokusí Helenu znovu unést, všichni přivedou svá vojska, aby Helenu získali zpět pro jejího právoplatného manžela. Když tak Paris odvedl Helenu do Tróje, shromáždil mykénský král Agamemnón tyto achájské vůdce a přiměl je, aby svůj slib splnili. Tak začala trójská válka.
Průběh trójské války a její důsledky
Trójská válka byla jedním z nejepičtějších vojenských konfliktů řecké mytologie a její příběh byl – spolu s příběhem Heleny Trójské – navždy zvěčněn v epické básni Ilias. Spartským bojovníkům se poměrně dlouho nedařilo dostat se za brány města. Následně se odhodlali použít lest v podobě dřevěného koně, kterého prezentovali jako dar lidem v Tróji, bohužel pro ně však v sobě socha ukrývala skupinu vojáků, která v noci zaútočila na město zevnitř, pomohla otevřít bránu a zvrátila tak počáteční neúspěch Řeků, kteří nakonec válku vyhráli.
Dnes zní příběh trójské války téměř neuvěřitelně. Představa, že kvůli kráse jedné ženy spolu dokázaly dvě obrovské armády bojovat po dobu deseti let, se zdá být na míle daleko od reality. Přesto existuje několik nezávislých zdrojů z tohoto období, které tyto události popisují, a zdůrazňují tak myšlenku, že krása Heleny skutečně dokázala spustit na vodu tisíce lodí.