Boje formou biologických zbraní se objevovaly již stovky let před naším letopočtem. Posílání nemocných na stranu nepřátel bylo velmi účinné
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Války, nepokoje, protesty, demonstrace a vraždění. To není žádný trend novodobých dějin. Kořeny sahají až na samotný počátek lidstva. Kdo by si myslel, že v dávných dobách docházelo pouze k válkám pěstmi a meči, je na omylu. Biologické války se vedly již dávno před naším letopočtem.
První zmínky o používání biologických zbraní
Biologické zbraně byly využívány při útocích na nepřítele již v dávných dobách před naším letopočtem. Jedny z prvních zmínek sahají do 15.–12. století př. n. l. Za nejstarší způsoby použití biologických zbraní je považována kontaminace zdrojů pitné vody pomocí mrtvých těl zvířat a lidí. Docházelo také k zavlečení nemocných lidí a zvířat na území nepřítele s cílem rozpoutat pandemii. V době římského impéria docházelo k používání mrtvých těl, která byla vhozena nebo katapultována za hradby, a docházelo tak k šíření nemocí, které mrtvá těla obsahovala.
Mezi primitivní biologické zbraně také patřilo nastražení pláství medu nasbíraného na rododendronech, které obsahovaly neurotoxiny. Dalo by se tedy říci, že mrtvoly zvířat a lidí a živí nakažení lidé byli jedni z nejpoužívanějších, nejdostupnějších a nejlevnějších biologických zbraní v dávných dobách.
Biologické zbraně – lidská a zvířecí těla
Válka Chetitů proti národu Arzawů z Malé Asie (chetitský mor 1335 př. n. l.)
Říši v té době sužoval tzv. chetitský mor (tularémie – chronické bakteriální onemocnění zajíců, hlodavců a dalších volně žijících živočichů), který se přenášel na člověka domestikovanými zvířaty. Chetité tohoto moru využili ve svůj prospěch při obraně proti útoku Arzawů. V okolí nepřátel se začaly potulovat ovce, které nepřátelé odchytávali do svých stád. Brzy je ale označili za prokleté, protože jejich stáda začala hynout a mor se velmi rychle začal šířit i mezi obyvateli.
Obléhání Kaffy (černá smrt 1347)
Během obléhání města Kaffa (dnes Feodosija na Krym) došlo k jedné z prvních biologických válek mezi Mongoly a Janovany. Kdy v roce 1346 byla přes hradby města vrhaná mrtvá těla Mongolů infikovaná morem. Mor se šířil městem velmi rychle. Rozkládající těla otrávila vzduch i vodu. Měšťané, kteří měli za úkol mrtvoly odklízet, měli často sedřené a pořezané ruce, tudíž se mor šířil světelnou rychlostí. Díky tomu se rozšířil téměř po celé Evropě a severní Africe. Odhaduje se, že v Evropě na černou smrt zemřelo přibližně 20 milionů lidí.
Pontiacovo povstání (neštovice 1763)
Byla to válka Španělů a Britů proti indiánským kmenům, které stávkovaly proti britské politice. V tomto období se objevily neštovice, které Španělé a Britové využili ve svůj prospěch a rozdávali Indiánům darem přikrývky a šátky infikované neštovicemi s cílem je zahubit. Indiáni neměli proti evropským nemocem vybudovanou žádnou imunitu, a proto velice rychle vymíraly celé kmeny.
2. čínsko-japonská válka (anthrax 1937–1945)
Japonské císařství biologické zbraně v Číně prokazatelně používalo. Vyvíjelo biologické zbraně a testovalo je na zajatcích. Při tažení v Číně použila Japonská císařská armáda proti civilnímu obyvatelstvu Anthrax (onemocnění způsobované bakterií Bacillus anthracis).
Velmi používanou biologickou zbraní byl také tzv. dýmějový mor (mor přenášený na člověka blechami, které se infikovaly na nakaženém hlodavci). Benátčané v 17. století plánovali proti Turkům obléhajícím Heraklion tuto biologickou zbraň použít. Roztokem plným morových bakterií měli údajně potírat zboží, u kterého byl předpoklad, že si ho Osmané koupí.