Božská Pinga je pro Inuity bohyní lovu a lékařství. Bylo ale možné skrze ni komunikovat i s duchy
Foto: National Museum of Denmark / Creative commons, CC-BY-SA
Víra Inuitů v porovnání se středoevropskou mytologií působí exoticky. Více podobností najdeme se starým Řeckem, zejména díky přítomnosti více bohů. Pinga, bohyně lovu a lékařství, pro Inuity byla obdobně důležitá jako bohyně lovu Artemis pro Řeky.
Matka sobů
Pinga je jedním z nejsložitějších božstev Inuitů, která v jedné osobě pojímá více rozdílných aspektů. V prvé řadě je bohyní lovu, která ve stejnou dobu dohlíží na blaho všech zvířat. Inuité věřili, že během lovu nejvíce pozorovala chování lidí a bylo nejsnazší ji rozzuřit, pokud dospěla k závěru, že zabili příliš mnoho zvířat. Jisté dostupné zdroje uvádějí, že pokud se Pinga rozzuřila, dokázala zabránit příchodu sobů karibu, které Inuité lovili.
A ještě jinde se dočteme, že na rozdíl od jiných bohů Pinga nebránila pohybu karibu skrze lidské osady. Kdyby to nebylo už tak dost komplikované, někteří vnitrozemští Inuité věřili, že Pinga je matkou karibu a podílela se na jejich současném vzezření.
Schopná léčitelka
Ačkoliv by se na první pohled mohlo zdát, že být zároveň bohyní lovu a lékařství je neslučitelné, Pinga to zvládala. Dohlížení na lidi a zvířata jí zároveň poskytovalo vědomí o tom, kdo je nemocný či zraněný a potřebuje vyléčit. Pinga pochopitelně nezasahovala jako léčitelka přímo. Místo toho komunikovala se šamany inuitských kmenů. Šamani skrze spojení s Pingou získali schopnosti a znalosti potřebné k léčení. Občas s ní komunikovali přímo a příležitostně skrze duchy, které Pinga poslala na zemi jako své posly. Zajímavostí je, že propojení člověka a boha se objevuje v mnoha jiných kulturách – je například výraznou součástí africké mytologie.
Inuité obývali oblasti Arktidy, přizpůsobili se těžkým podmínkám a zanechali významné kulturní stopy
Pověst Pingy jakožto matky sobů a léčitelky odráží skutečnost, že ji Inuité považují též za bohyni plodnosti. Své léčitelské dovednosti Pinga propůjčovala při početí a porodu dětí, díky čemuž se stala nedílnou součástí života mnoha inuitských žen.
Sběratelka duší
To, že se Pinga nenudila, dokazuje i její poslední povinnost. Kromě dohlížení na zvířata a léčení bylo její povinností sbírat duše zemřelých a přemístit je do vyššího světa, kde se duše dočkaly očištění. Následně dorazily zpět na Zemi. Pinga se díky tomu stala bohyní života, smrti i znovuzrození. V jazyce 21. století bychom řekli, že vynikala v multi-taskingu!
Uctívání Pingy
O rituálech uctívajících Pingu toho není tolik známo. Jednu z výjimek představuje takzvaný „měchýřový tanec“, který Inuité provádějí do dnešního dne. Tento tanec zpravidla následuje po oslavě velkého lovu a ulovení několika karibu. Jeho účelem bylo vypustit na svobodu duši zabitého zvířete tak, že Inuité uctívali tělesný orgán karibu, o němž si mysleli, že obsahuje jeho duši – močový měchýř.
Nejenže tak osvobodili duši karibu, ale také složili úctu zvířatům, která jsou pro Pingu důležitá. Vzhledem k tomu, že tato tradice pokračuje i v moderní době, dokazuje to, že víra v Pingu je pro Inuity stále důležitá a jejich sepětí s přírodou, zvířaty a božstvy je silnější než v západních zemích.
Domov a vzhled bohyně Pingy
Protože Pinga není nejznámější z inuitských božstev, některé aspekty jejího života stále zůstávají tajemstvím. Kromě svého jména se Pinga těší přízvisku „ta nahoře.“ To z ní dělá protějšek bohyně moří Sedny, též zvané „ta dole.“ Jakožto strážkyně pozemské zvěře, zejména sobů karibu, by Pinga mohla dle předpokladů některých lidí sídlit na Zemi. To ale není pravda. Místo toho se spekuluje, že přebývá v nebi. Na rozdíl od řeckých bohů sídlících na Olympu ale její přesný domov není známý.
O tom, jak Pingu lidé vnímají, nám mohou něco napovědět i její nesčetná vyobrazení. Umělecká licence stranou, Pinga nejčastěji bývá ztvárněna jako mladá žena s tmavýma očima, dlouhými černými vlasy a typickou snědou pletí kmene Inuitů. Její oděv odráží to, že Inuité žijí v chladnějších krajích. Pinga samotná tak na obrazech a kresbách bývá oblečena v teplém šatu pokrývajícím celé její tělo a mnohdy i s límcem či kapucí chránící její hlavu před chladem. V neposlední řadě ji občas můžeme vidět ztvárněnou s lukem, jak odpovídá bohyni lovu anebo s jejími chráněnci – soby karibu.