Bufet byl místem, kam se za dob socialismu chodila najíst střední a nižší vrstva
Foto: Marie Čcheidzeová / Creative commons, CC-BY-SA
Rychlé občerstvení bylo i za dob socialismu velmi oblíbené. Lidé v něm ale jedli naprosto odlišné potraviny než my dnes. Pojďte se s námi vrátit do minulosti. Do časů, kdy se vlašský salát jedl na stojáka a zapíjel pivem.
Každé malé město mělo svůj vlastní bufet
To, že se blížíte k bufetu, jste mohli cítit již na metry daleko. Vůně teplých jídel se linula nejednou ulicí. Především v době obědů se bufety lidmi jen hemžily. Rychlé vydání hutného obědu za pár korun bylo oblíbené nejenom u manuálně pracujících lidí.
Díky jednotným cenám člověk předem věděl, kolik zaplatí
Aby bylo využito co nejvíce místa na občerstvení a obslouženo co nejvíce zákazníků, párky, chlebíčky, tlačenka či sekaná se nejčastěji konzumovaly u stolečku ve stoje. Otevřeno bylo zpravidla od rána do večera. Najíst se tak mohl ten, kdo chtěl snídani, oběd, večeři i malou svačinku. Cena byla velmi přívětivá a obsluha rychlá.
Svíčkovou si člověk mohl objednat za 12 korun československých. Polévka stála pouhé dvě koruny, smažený sýr 8. Klasikou byl řízek, pocitvý guláš španělský ptáček i znojemská. Samozřejmě nesmělo chybět pivo, kterým především muži zapíjeli prakticky jakékoliv jídlo. Třeba i vlašský salát s rohlíkem. Oblíbené ale bylo i prodávání limonád.
Místo pro občerstvení střední a chudší vrstvy obyvatelstva
Ničím neobvyklým nebylo čtení novin a prodavači za pultem v bílých pláštích či zástěrách. Většina bufetů vzhledově i nabídkou jídel vypadala velmi podobně. Chodila do nich většinou nižší a střední vrstva. Takzvaná smetánka z bohaté skupiny obyvatelstva se najedla spíše v nóbl podnicích.
Jednotná cena, stejné recepty i obsluha v jednotném oblečení
Výhodou bufetů bylo, že se v každém z nich člověk najedl za stejnou cenu. Byly totiž nastaveny takzvané plošné ceny za jídlo. Každá z cenových tříd restaurací tak měla jasně stanoveno, za kolik své produkty prodávat. Stejně tak se všude podávala i stejná jídla. A to nejenom podle názvů, ale také podle receptů a chuti. Běžně nebylo dostupné nic navíc. Jednotlivé bufety si tak nemohly konkurovat. Bylo úplně jedno, zda člověk přijde do bufetu vedle svého domu, nebo do jiného, vzdáleného třeba dva kilometry. Kuchaři jídlo všude připravovali naprosto stejně.
Bez alkoholu ani ránu
Bufety byly rájem především rukama pracujících lidí. Již od rána byly hojně navštěvovány různými dělníky. Podle zákona se nesměl prodávat tvrdý alkohol. Zpravidla jej ale každý z bufetů měl a kromě piva nabízel i další alkoholické nápoje.
Rychlým občerstvením byly i mléčné bary
Pro mládež a ty, kdo si chtěli dát spíše něco sladkého nebo třeba snídani, byly otevírány také mléčné bary. V jejich nabídce bylo také drobné občerstvení nebo zmrzliny. O tom, jak to v nich vypadalo, si ale povíme až někdy příště.