Černá magie a kolaborace s nacisty: Kontroverzní život Jiřího Arvéda Smíchovského
Foto: IgorVetushko / Depositphotos
V lednu 1951 zemřel ve věznici na Mírově za podivných okolností mysteriózní vzdělanec, satanista s posedlostí černé magie. Jiří Arvéd Smíchovský byl inteligentní člověk s řadou vzdělání, avšak s absencí morálních hodnot.
Rodina Smíchovského
Jiří Arvéd Smíchovský se narodil 1. května 1898 v Praze do patricijské rodiny. Jeho otec Rudolf vlastnil továrnu na výrobu tiskařských strojů. Byl čestným občanem italského města Trévy a členem prestižního rytířského řádu Božího hrobu. Manželé Smíchovští byli přijati papežem Lvem XIII. V pouhých pěti letech Jiří prohodil pár vět s papežem v italštině. Rodina patřila k elitní společnosti za první republiky. Jeho talent na jazyky se rozvinul naplno o něco později, když uměl starořecky, latinsky, hebrejsky, italsky, francouzsky, německy a ovládal pasivně i další jazyky. Po maturitě Smíchovský nastoupil ke studiu práv na pražské Německé univerzitě. Byl známý svými homosexuálními choutky, proto selhalo i jeho manželství s ruskou emigrantkou.
Nulové morální zásady
Během první světové války Smíchovský dezertoval z rakousko-uherské armády. Po polapení italskou armádou se stal jejich agentem v řadách československé armády. Po skončení první světové války si založil advokátní praxi. Té se příliš nevěnoval, více ho zajímaly spíše večírky a okultismus. Smíchovský se stal členem české Národní obce fašistické, ale byl členem mnoha dalších politických hnutí. Těžko říct, co ho vedlo k členství tolika politických hnutí. Vedle jeho politických zájmů rostla také jeho posedlost černou magií. Během druhé světové války se přihlašoval k různým národnostem podle situace. Nejprve se přihlásil k češství, poté k němectví, a nakonec k říšskému Německu.
Pravicově orientovaní přátelé
Většina jeho přátel byla pravicově orientována. Mezi jeho přátele patřil také mág a filmový podnikatel Felix Achille de la Cámara del Campo, který byl producentem filmu „Dívka v modrém”. Životní dráhu Smíchovského ovlivnila až nacistická okupace českých zemí v březnu 1939, která ho nasměrovala k nejtemnějším formám magie a ke spolupráci s německou kontrarozvědkou a gestapem. Spolupracoval také s nacistickou tajnou službou Sicherheitsdienst (SD). Pro ni měl udávat jména nepohodlných lidí pro tehdejší nacistickou společnost.
Úloha Smíchovského pro nacisty
Nacisté využívali Smíchovského ze tří důvodů:
- zdroj informací o konkrétních osobách díky jeho kontaktům a jeho minulosti italského špióna;
- vzdělanec s mimořádnou a odbornou a jazykovou zásobou;
- praktikující mág schopného vhledu i do okultní problematiky.
Nepovedený plán
Smíchovský se ze všech sil snažil nechat zatknout ke konci okupace, aby se mohl vyhnout následkům jeho spolupráce s nacisty. Zpočátku se mu daný plán skutečně vydařil a byl zatčen 1. května 1945 na Pankráci. Účastníci Pražského povstání osvobodili vězně z Pankráce, ale jeho plán měl trhlinu. Smíchovský byl poznán lidmi, kteří se dožadovali jeho okamžité smrti za jeho kolaborace. Smíchovskému se podařilo uniknout, ale ne na dlouho, 15. května 1945 byl zatčen.
Opět nulový charakter a donášení
Ve vězení se Smíchovský vychloubal spoluvězňům, že přivedl na šibenici 49 nevinných lidí. Komunistickým vyšetřovatelům předal materiály na prezidenta Edvarda Beneše. Spolupráce s komunistickou STB mu ušetřila život z případné popravy, což mu zajistilo lepší podmínky ve vězení. Lepší podmínky ve vězeňské cele a udávání spoluvězňů vedly k fyzickému násilí ze strany ostatních. Ve své cele se často uchyloval k praktikám černé magie.
Příčina smrti
Černý mág, jak se Smíchovskému přezdívalo, zemřel podle oficiální zprávy na pokročilou tuberkulózu. Mezi jeho spoluvězni se povídalo o zčernalém obličeji černokněžníka, což měl být následek dušení. Jednoho dne dostal Smíchovský úder do hlavy tvrdým předmětem od jednoho z dozorců, což mu způsobilo smrtelné zranění, na které o tři dny později zemřel. Po jeho smrti pomohla jeho sestra vyšetřovatelům identifikovat torzo jeho bývalé knihovny. Mezi ní vyšetřovatelé našli prokletou dřevěnou sošku ďábla.