Češi jako mistři v chalupaření. V socialismu, za covidu i teď
Foto: S_Razvodovskij / Depositphotos
Češi chalupaření milují. Odjet na víkend, na dovolenou nebo na celé léto na chalupu bylo moderní za socialismu, během epidemie koronaviru a je to moderní i teď. Proč? Co chalupaření pro Čechy představovalo a proč je pro ně lákavé i teď?
Krátký pohled do historie
Chaupaření nevzniklo za socialismu. Lidé do přírody a dál od hluku a shonu měst utíkali už i dříve. Ve dvacátých letech minulého století si osady v přírodě budovali například skauti. Nejprve si klidu přírody užívali sami, ale netrvalo dlouho a do přírody začali vyrážet i další skupiny lidí. Bohatí si v přírodě začali stavět letní byty.
Po druhé světové válce zůstalo v pohraničí spoustu nemovitostí po odsunutých Němcích. V některých domech lidé začali bydlet, jiné začaly sloužit jako chalupy. Domy po odsunutých Němcích byly většinou v přírodě, k dostání byly za pár korun a navíc přímo vybízely k tomu, aby si je nové majitelé upravili podle svého. Můžeme tedy říci, že první boom chalupaření nastal po druhé světové válce.
Druhá vlna chalupaření pak přišla na přelomu 60. a 70. let. Začaly se stavět panelové byty, lidé se stěhovali za prací do měst a domů a za rodiči jezdili jen na prázdniny. Když ale rodiče zemřeli, začali mladí využívat jejich domy k rekreaci.
Chalupaření za socialismu
Chalupaření za socialismu bylo oblíbené hned z několika důvodů. V roce 1966 byl konečně zrušen šestidenní pracovní týden a začaly být volné nejen neděle, ale i soboty. Lidé konečně měli dostatek času na to, aby po práci někam vyrazili. Navíc mít chatu a auto bylo součástí životního stylu.
Lidé na chalupě trávili nejen víkendy, ale mnozí z nich tam trávili i celou dovolenou. Cestovat za hranice se příliš nedalo, takže Češi byli vlastně rádi, že mají kam odjet.
Únik do přírody a na chalupu byl navíc jakýmsi únikem od všech problémů všedního života. Chaty a chalupy se také staly jakýmsi únikem do svobody, kde si každý mohl dělat, co chtěl.
Za socialismu také nebyla možná výstavba rodinných domů, podporovala se pouze výstavba sídlišť. A tak si lidé začali stavět alespoň chaty a chalupy (některé chalupy se později proměnily na trvalé bydlení).
Kutilství
Majitelé chalup si navíc svá dočasná útočistě rádi zvelebovali. O víkendech na chalupách pracovali a kutili, starali se o zahradu a o okolí. Za socialismu bylo všechno všech a nějaký ten pytel cementu se vždycky někde sehnal.
Lidé hojně využívali toho, že si chalupu mohou upravit k obrazu svému. Zatímco v panelákových bytech nebyly větší úpravy možné, na chalupě si každý mohl upravit co chtěl a jak chtěl. Navíc se vždy našel ochotný soused, který rád pomohl (a to jak zadarmo, tak i za peníze).
Současnost a budoucnost chalupaření
Chalupaření je specificky český fenomén, který stále žije a pravděpodobně ještě dlouho žít bude. Ačkoliv dnes už lidé (na rozdíl od dob socialismu) mohou bez problémů vyrazit na dovolenou do zahraničí, stále existuje vysoké procento těch, kteří svůj volný čas raději tráví na chalupě.
Obliba chalup pak vzrostla během epidemie koronaviru. Nebylo možné cestovat do zahraničí, a tak se chalupy staly ideálním místem, kam uniknout z města. Epidemie koronaviru zvýšila nejen zájem o chalupaření, ale i cenu chalup. Nejčastěji si dnes chaty a chalupy kupují rodiny s dětmi a starší generace, která plánuje prožít důchod mimo město.