Kvůli Karlu IV. nechali v celém okolí uřezat prasatům uši a ocásky a v Praze bylo lacino aneb První zmínky o české gastronomii
O počátcích české gastronomie lze hovořit již od počátku osídlení našeho území, kdy podle pověsti praotec Čech přivedl Slovany na horu Říp. Z této doby se nám bohužel dochovaly pouze pověsti a báje, které nelze považovat za důvěryhodné zdroje.
Stravovací zvyky a různé suroviny se k nám dostávaly převážně ze severských i jižně položených zemí. Tomu vděčíme především pozici ve středu Evropy, která z nás dělala důležitou obchodní křižovatku, dozvídáme se z diplomové práce Vladimíra Horkého s názvem Srovnání české gastronomie před rokem 1989 a po něm, kterou obhájil na Vysoké škole hotelové v Praze.
Dále autor píše: Pověsti napovídají, že zde byla strava poměrně pestrá. Z masa se jedlo hodně hovězí a vepřové, dále se údajně hojně vyskytovaly luštěniny, obilí a zelenina.
První psané zmínky se nám dochovaly z 10. století od arabských a španělských cestovatelů. Nejsou sice nikterak obsáhlé, ale lze si z nich vyvodit jisté poznatky. Např. Abu Obaid al Bekri, což byl španělský autor cestopisů, popisuje ve své Knize cest a zemí obchod v Českých zemích. Popisuje zde, že Praha byla hlavním tržištěm Slovanů, dále také byla známá Boleslav (Boreslav) a Krakov. V Praze prý bylo velice lacino a člověk zde mohl levně nakoupit především ječmen, pšenice či kuřata, která Slované příliš nekonzumovali, nastiňuje Vladimír Horký.
Často sem jezdili například muslimové, Turci, Židé a Rusové. Ti sem jezdili nakupovat hlavně mouku a kůže. V 10. až 13. století se také objevovala česká slova v různých hebrejských cestopisech, kronikách, komentářích atd. Byla zde například používána slova jako jelito (jelito), jagody (jahody), uglí (uhlí), ledvina (ledvina), vevergis (veverka), oţeg (oţeh), mako (mák) atd.
První domácí zmínky o jídle a gastronomii
Podle Vladimíra Horkého je velice obtížné najít staré zmínky o českém jídle. Lze je hledat v latinsky psaných letopisech, kronikách, legendách. Zmíněny jsou však velice zřídka, jelikož si kronikáři všímali především věcí, které nejsou všední (války, povodně, komety, různé nemoci, zatmění atd.). Naopak jídlo pro ně bylo něco tak všedního, že ho nebylo potřeba popisovat.
Lze najít zmínky například z dob, kdy se páni báli o svůj majetek, tak schovávali obilí do kostelů, nebo když se zakládaly špitály, kostely, přidělovali se rolníci, popřípadě, když byla popisována jistá střídmost či rozmařilost stravování. Listiny a podobné doklady se však často falšovaly.
Kosmova kronika a favoriti panovníků
První zmínky o jídle pochází z Kosmovy kroniky (nejstarší latinská Kronika česká). Zmínek je zde ovšem minimálně. Popsána je například záliba knížete Oldřicha v lovu, dobrém jídle a pití a jeho oblíbené jídlo – kančí ocásek. Karel Havlíček si například zapsal, že jeden úředník, který věděl o zálibě Karla IV. v prasečích ocáscích a ouškách, nechal prasatům ve svém obvodu uřezat uši a ocásky, aby uctil krále vydatnou hostinou, popisuje Horký.
Autor práce nenašel souvislé texty o dávné kuchařině, proto se alespoň pokusil pro naši představu vypsat informace z různých knih a dokumentů, kde se hovoří alespoň okrajově o tehdejším jídle, kuchařině a stravování jako takovém:
14 prvních psaných zmínek o jídle z dobových análů:
- Roku 1052 zakládá kníže Břetislav I. Kolegiální chrám boleslavský a jmenuje do funkce kuchaře jménem Ponec a Krma, lahůdkáře Čejku, pekaře, slanaře,…
- r. 1055 Kníže Spytihněv vzal své bratry – Konráda jmenoval lovčím a Ottu jmenoval nejvyšším kuchmistrem.
- r. 1078 moravský vévoda Otto přiděluje dva pekaře a kuchaře hradišťskému klášteru.
- r. 1068–98: biskup Jaromír nechal rozdělit chleba mezi chudé (čtyřicet čtvrtek).
- r. 1073 Biskup Jaromír hodil o zem biskupa Jana při návštěvě v Olomouci, protože nedojedl snídani a obvinil ho, že „žije skoupě“.
- r. 1115 zakládá vévoda Vladislav klášter v Kladrubech a věnuje mu čtyři kuchaře (Mika, Dolicha, Dobrala,Ratnika) a čtyři pekaře (Bogumila, Chvala, Lovatu, Petra).
- r. 1204 Anežka z Potvorova udělila plaskému klášteru několik vesnic, z jejichž příjmů bude plaský klášter dostávat v době adventu a postů plaský olej a slanečky.
- r. 1258 udílí Pražský biskup Jan faru v Broumově břevnovskému klášteru a také pravidelnou dodávku ryb, kterých zde bylo nedostatek.
- r. 1258 olomoucký biskup Bruno dává v olomouckém kostele každý den dvaceti chudým žákům jeden žitný chléb. Dále učitelům dává denně jeden bílý a jeden horší chléb.
- r. 1267 určuje olomoucký měšťan Otto na Vánoce dávku čtyř kuřat, na Velikonoce 40 vajec a o letnicích čtyři syrečky.
- r. 1273 mistr Jindřich vyčítá Strahovským, že dostává polouvařená kuřata ve špinavé vodě a nejhorší syrečky uhnětené ze zbytků a malé číše špatného vína.
- r. 1278 měšťan Arnold dal klášteru v Oseku hřivnu stříbra a čtyři měřice obilí, které jim měly být vypláceny každý rok po jeho smrti v den narození Panny Marie. Za stříbro si měli mniši dopřát ryby, chléb, víno a medovinu.
- r. 1279 za válek Braniborů Brandenburg Pavel Beruth obsadil dvůr páně v Praze, kde bylo uschováno veliké množství obilí, vína, uzenin, sýrů, medoviny, …
- r. 1280 věnoval pražský měšťan Vobolin pražským špitálníkům vesnici Nemilkov, aby byli povinni dávat nemocným každou středu vejce, syreček, jablko nebo hrušku (podle toho co, co si nemocný vybere) a k tomu vždy kousek bílého chleba.