Cesta Vikingů: Od severní Evropy po daleké břehy Nového světa
Foto: nejron / Depositphotos
Snad všichni znají klasické učebnicové klišé, hovořící o Kryštofu Kolumbovi jako o slavném objeviteli amerického kontinentu. Méně známý je ale fakt, že Evropané znali nový svět již o půl tisíciletí dříve. Skutečnými objeviteli byli totiž Vikingové.
Vikinská expanze
Pod pojmenováním „Viking“ se skrývá pestrá skupina obyvatel severní Evropy žijící v 8.–11. století původně v Dánsku, Norsku a Švédsku. Prosluli především jako neohrožení válečníci, ale také jako zdatní obchodníci. K oběma těmto vlastnostem přispěla jejich úžasná schopnost námořní navigace a rozvoje průzkumných výprav.
Od Blízkého východu až po Atlantik
V době, kdy se ve středočeské kotlině formoval státní útvar známý jako České knížectví, bylo možné setkat se s vikinskými loďmi podél celého západního pobřeží Evropy. Vikingové zakládali osady v Anglii, Irsku i Faerských ostrovech, jsou dokonce prokázány jejich cesty napříč Středozemním mořem až do Konstantinopole (dnešního Istanbulu), Persie a Arábie. Z Černého moře se dostali až hluboko do vnitrozemí dnešní Ukrajiny a Ruska, zřejmě se plavili i po Kaspickém moři.
Touha sledovat slunce
Legendy vypráví, že Vikingům sloužil pro navigaci zvláštní nerost, označovaný v ságách jako sólarsteinn (česky slunokam). Ten měl údajně sloužit k lokalizaci slunce i při zatažené obloze, snad dokonce i při vánici. Není vyloučeno, že šlo o specifickou odrůdu kalcitu, nazývaný jako dvojlomný. Tento minerál je schopen specifického optického jevu, polarizace. Když vikinský navigátor krystal dvojlomného kalcitu natáčel proti obloze, mohl si všimnout právě této slabé polarizace a tím identifikoval směr paprsků, které přicházely od Slunce, byť skrytého za mraky.
Na západ
Možná právě díky sólarsteinnu se Vikingové nebáli vydat se daleko do rozbouřených vod severního Atlantiku. Přibližně kolem roku 874 dosáhli břehů chladného, drsného ostrova, jenž pojmenovali jako země ledu – Island. Jen pouhé století poté již na tomto ostrově fungoval nejstarší parlament světa – Althing. V roce 986 doplul Erik Rudý se svou flotilou čtrnácti lodí k velkému ostrovu, ležícímu ještě mnohem dál. Protože zdejší pobřeží bylo travnaté a sytě zelené, dostalo jméno Greenland (Grónsko) a Erik zde založil několik prosperujících osad.
Zkazky o zemi na západě
Na sklonku 10. století žil na Islandu muž jménem Bjarni Herjólfsson. Většinu svého života trávil na moři a při jedné cestě se rozhodl navštívit svého otce Herjulfa, který pobýval v Grónsku. Jeho loď se však dostala do prudké bouře, která jej zanesla daleko od původního cíle. Když se počasí uklidnilo, posádka spatřila daleko na západě zemi, kterou dosud nikdo neznal. Protože muži potřebovali doplnit zásoby, dopluli až k pobřeží. Při snaze vrátit se zpět do známých končin urazili poměrně dlouhou cestu, nakonec se šťastně vrátili domů.
Amerika
Zkazky o jejich nečekaném objevu Bjarniho a jeho posádky se začaly rychle šířit. Zaujaly i Leifa Erikssona, syna slavného Erika Rudého. Leif zdědil po svém otci nejen bouřlivou povahu, ale i vášeň pro dobrodružství a skvělý cit pro námořní navigaci. Rozhodl se proto neznámou zemi prozkoumat. Od Bjarniho koupil spolehlivou loď, sestavil odvážnou posádku a vyplul na moře. Zemi z pověstí opravdu objevili a postupně pojmenovali jako Helluland (Baffinův ostrov), Markland (Labrador) a Vinland (Newfoundland). Poté, co zde přečkali zimu, se šťastně vrátili zpět do své domoviny. K této události došlo přibližně kolem roku 1000 a my zemi, kterou Leif s posádkou objevili, známe jako Amerika.