Chicha bylo pivo vařené z lidských tekutin, které v předkolumbovských říších muselo téct proudem
Foto: Édouard Riou / Public domain, Wikimedia commons
Pivo chicha hrálo v předkolumbovské Americe klíčovou roli, a pokud chtěly tehdejší říše a národy jako Inkové, Huari a další stavět velká města a honosné monumenty, musely dohlédnout, aby pivo teklo proudem.
Chicha totiž není jako obyčejné pivo. Ve starověké Mezoamerice jej ve státních pivovarech i domácnostech vyráběli sami občané (převážně ženy) tak, že hlavní přísadu předžvýkávali. Amyláza (enzym obsažený v lidských slinách) totiž dokáže přeměnit nekvasící rostlinné škroby ve zkvasitelné cukry. Pak už k té nažvýkané rostlinné hmotě stačí jen přidat kvasinky s vodou a do pár dnů máte pivo. Na světě naleznete nepřeberné množství různých receptů na chichu, všechny mají ale společný základ, popisuje detailně Robert Evans ve své knize Stručná historie neřesti.
Mezoamerika je území na americkém kontinentu zahrnující střední a jižní Mexiko, Belize, Guatemalu, severní část Salvadoru a západ Hondurasu
Různé druhy piva chicha se i v dnešní době těší velké oblibě v celé Jižní a Střední Americe. Huariové svůj recept na pivo kořenili růžovým pepřem, plodem pepřovce obecného. Jejich rivalové z Tiahuanaco pro změnu používali kukuřici.
O vyspělé říši Huari (jinak Wari – mezi roky 600 a 1100 n. l. – patřila do území říše velká část pobřeží Jižní Ameriky, především tedy oblast dnešního Peru) a jejích „pařících“ obyvatelích a fatální párty jsme psali v našem článku Huari aneb Jihoamerická říše, která zanikla po poslední rituální pařbě.
Pivo se rovnalo: vliv a politika
Kukuřici do receptu přidávala většina kmenů nebo si našli nějakou jinou škrobovitou rostlinu, jakou je například juka. Huariové si své přísady vybrali hned z několika důvodů, v neposlední řadě i proto, že pivo z nich bylo silnější. Neobvyklá volba piva byla ale také všeobecně vnímána jako politické prohlášení, uvádí Evans.
Chicha byla pivem dělaným lidmi a vcelku doslovně i z lidí. A žádná říše v Mezoamerice nedokázala vystoupat na vrchol bez pomoci kvalitního piva. Stejně jako například říše Incká i říše Huari rozšiřovala svou kulturu a pověst o své moci prostřednictvím hostin a párty pro přátele i nepřátele.
Párty motorem ekonomiky
V andské společnosti hrály hostiny ještě důležitější roli. Byly dokonce základem celé jejich ekonomiky. V téměř výhradně zemědělské společnosti na penězích moc nesešlo, a tak se pracovníkům často jako odměna za práci vystrojila hostina. Pivo chicha pochopitelně hrálo v tomto systému klíčovou roli, a pokud chtěly národy jako Inkové stavět velká města a honosné monumenty, musely dohlédnout, aby pivo teklo proudem.
Sliny jeptišek jako základ pivního průmyslu
Chichu nemůžete nechat uzrát. Začne se kazit hned několik dnů od výroby. Proto byla také jeho příprava celoroční práce na plný úvazek. Ve většině Mezoameriky vedly pivní průmysl ženy, protože se věřilo, že nejlepší chicha se vyrábí z ženských slin.
Mohyly v Andách ukrývají monumentální starověké stavby: Peruánci kopali hroby do tisíce let starých…
Podle Evanse měli Inkové dokonce zvláštní spolek žen, kterým bylo no aqllas, tedy „vyvolené ženy". Ty byly něco jako urozené jeptišky a měly za úkol vařit pivo. Většina z nich měla příbuzenské vztahy s inckým vládcem a všechny musely složit slib cudnosti. Ne každý člověk by se vzdal sexu výměnou za to, že stovky lidí budou pít jeho sliny.
Kvůli důležitosti chichy byly tyto ženy ve společnosti nadmíru ceněny. Jimi vyrobená chicha pak na mezinárodních hodech reprezentovala celou Inckou říši. Císařové a králové na státních návštěvách dostávali k pití právě sliny aqllas, vykresluje tehdejší zvyky Evans.