Jaké krajské město se původně nazývalo Chlumec Dobroslavský či Malý Tábor?
Foto: Karelj / Creative commons, CC-BY-SA
Zmiňuje se o něm kněžna Libuše ve známém proroctví. Dnešní jméno a základy kamenných staveb se však datují až do počátku 14. století, kdy město dostala královna Eliška zvaná Rejčka jako součást vdovské renty.
Východní část Polabí, tzv. Zlatého prutu země české, reprezentuje v dějinách i v současnosti jeho metropole, věnné město královských vdov a věnné město české architektury. Sídliště nad soutokem řek Labe a Orlice patří k nejstarším v zemi.
Vlastenský slovník historický, autor Jakub Malý:
Dobroslavský Chlumec, starodávní jmeno Hradce Králové, připomínané v Libušině soudu a ukazují nejspíše na zakladatele Dobroslava.
Podle jedné pověsti založil Hradec v 5. století vladyka Dobroslav ze slovanského kmene Charvátů, který v té době panoval v Polabí, v kraji kolem Kouřimi. Dobroslav se i svým lidem usadil uprostřed niv na návrší mezi Labem a Orlicí. Jeho osada byla nazývána Chlumec Dobroslavský či Dobroslavův Chlumec.
Slovo „chlum“ či „chlumec“ znamená zalesněný kopec či pahorek.
V 10. století vládli Charvátům Slavníkovci, kteří panovali na Libici, a když byl tento rod roku 995 vyvražděn, ztratil také Dobroslavův Chlumec své jméno a dále byl nazýván jen Hrad či Hradec.
Tato „pověst“ se nachází v Kronice české, kterou v 16. století napsal kronikář a mystifikátor Václav Hájek z Libočan a jejím původním autorem je pravděpodobně právě Hájek. „Dobroslavský chlemec“ (Dobroslavův chlumec) je pak zmiňován v Rukopisu zelenohorském v básni Libušin soud. Pověst se stala i součástí sporu o Rukopisy.
Královna Eliška Rejčka dostala 20 tisíc hřiven stříbra, na něž se vdovské věno určovalo, „mohla s klidným srdcem pustit nejeden groš na to, aby se převážně dřevem zastavěný kopeček přioděl stavbami tvarem i materiálem vznešenějšími, reprezentujícími mimořádné postavení královny v oněch osudových letech, naplněných spory, šarvátkami a válkami o uvolněný trůn Přemyslovců, popisuje publikace 52 rodinných víkendů.
Nový stavební materiál
Město dostalo především pevné hradby, palác vydávaný za hrad zmohutněl a zkrásněl a v čele náměstí začal vyrůstat katedrální chrám, na jehož stavbu se poprvé v Čechách použily režné cihly ve velkém množství. Do jeho Královské předsíně, oceněné odborníky jako prostor jedinečné krásy, však sličná Eliška nikdy nevstoupila; síň vznikla až v závěrečné fázi výstavby chrámu, dlouho po smrti dvojnásobné královské vdovy.
Za revoluce Malý Tábor
Zato tudy o necelé století později procházeli Orebité, když přinášeli z přibyslavského bojiště tělo svého hejtmana Jana Žižky, aby ho pochovali před hlavním oltářem. Orebité bylo označení pro východočeskou skupinu husitů pojmenovanou podle kopce Oreb nad městečkem Třebechovice pod Orebem, na kterém se poprvé shromáždili 20. dubna 1420.
„A věrnost jeho ideám zakotvili v nové korouhvi Malého Tábora, jak v husitské revoluci Hradci říkali:,... dali jej sobě namalovati na bílém koni ve zbroji rytířské a s palcátem v ruce, tak jak prý živ jsa jezdil. Kdykoliv prý pod tou korouhví se bili, nikdy boje neztratili.“ Těch bojů museli hradečtí Sirotci svést nemálo, na budování města jim nezbývaly ani prostředky, ani pomyšlení.
Hořice dodaly kámen
Pozdní gotika se uplatnila hlavně při zvelebování katedrály, zato renesance důkladně změnila tvář mnoha měšťanských domů a do panoramatu města se vytáhla 65 metrů vysokou Bílou věží z hořického kamene, postavenou před průčelím nejstaršího hradeckého kostela, kaple svatého Klimenta.
Barokní lesk
Další hezkou kapitolou ve stavebních dějinách města napsalo baroko. Nastoupilo na spáleniště třicetileté války a postupně, za pomoci předních architektů té doby Luragha, Canevalla, Bayera, Santinino Aichla a jiných vrátilo Hradci na pět stovek rozbořených domů a obohatilo jeho lesk o řadu kostelů, klášterů a paláců.