Číňané to rozpálili jako první: Zemní plyn z hlubin země získávali již před 3000 lety
Foto: monofaction / Shutterstock
Vrtná technologie je jedním z méně známých přínosů Číny světu. Ten ji napodoboval zprvu s menším úspěchem. Tato technická pozoruhodnost by se měla zařadit po bok takovým čínským objevům, jakými byl magnetický kompas nebo černý střelný prach.
Energii skrytou v zemním plynu začali jako první využívat staří Číňané, a to údajně již před třemi tisíci lety. Už tenkrát dokázali plyn z mělce uložených ložisek těžit a pomocí dutých bambusových trubek rozvádět na místo určení. Užívali ho především ke svícení a vytápění. Starověké znalosti však upadly na dlouhá léta do zapomnění, a tak jsme si na novou éru plynu museli počkat až do 18. století. Od té doby byl vývoj využití plynu velice rychlý a známe ho dnes všichni.
První evropské vrtné soustavy měly potíže s lany; Číňané totiž používali pevnější a elastičtější bambusová. Časem však Evropané i Američané tyto problémy zvládli, do vrtných souprav vstoupily parní stroje, a další technický pokrok pokračoval mimo Čínu, popsal pro časopis Vesmír profesor chemie Vladimír Karpenko.
Ovšem r. 1835 dosáhli Číňané v provincii Sečuan hloubky 1001 metrů! Byla to právě tato provincie, kde se v té době vrty prováděly už zhruba tisíc let. Důvodem k nim byla těžba soli. V souvislosti se získáváním soli, jejíž nezbytnost si lidé uvědomovali od nepaměti, se rozvíjely různé těžební techniky.
Původně se tu sůl těžila z mělkých studní, v nichž se hromadila solanka - různě koncentrovaný solný roztok. Následovalo pak odpaření vody zahříváním na ohništi. Tento postup je zobrazen na náhrobním kamenu ze 2. stol. n. l., kde samozřejmě chybějí jakékoli podrobnosti, takže jistý pokus o rekonstrukci lze provést až na základě popisu, jenž roku 1177 zaznamenal Jüan-č', správce Sečuanu, popsal Karpenko.
Těžbě předcházela primitivní prospekce - v údolích byly vykopány jámy hluboké někdy 60 až 80 čangů (jeden čang byl přibližně 3,6 metru) a pokud se podařilo narazit na solanku, byly stěny jámy zpevněny kameny. Solanka se pak vybírala koženými vaky spouštěnými dolů na laně a vysoušela se v plochých pánvích na ohništích, na nichž se pálilo dřevo nebo suchá tráva.
V současnosti se má podle Karpenka za to, že technika vrtů byla rozpracována v 11. století v oblasti hlavního města provincie Sečuan. Jednu z prvních zmínek o tom zanechal roku 1017 místní prefekt Wen Tong: obyvatelé začali hloubit studny tak, že je vrtali v zemi a ukládali do nich bambusové trubky. Tyto vrtané studny se používají k získávání solanky, která se poté vaří a čistí. O sto let později, roku 1132, bylo v provincii již 4 900 takových vrtů. Tento úspěch ale zůstal omezen pouze na zdejší oblast. Sůl z vrtů byla příliš drahá, než aby mohla konkurovat v jiných hustě obydlených místech Číny soli z mořské vody.