Čingischán jako světový vojevůdce a dobyvatel. Co jste o něm možná nevěděli
Foto: Internet Archive Book Images, No restrictions, prostřednictvím Wikimedia Commons
Mongolský vůdce Čingischán patří dodnes k nejúspěšnějším dobyvatelům celé lidské historie. Kým ale ve skutečnosti byl a jak se mu podařilo zajistit si respekt a slávu svého lidu?
Jméno Čingischán dostal až po zásluhách
Velitel, který se stal „velkým chánem“ Mongolů, se narodil na břehu řeky Onon někdy kolem roku 1162 a původně se jmenoval Temüdžin, což znamená železný nebo kovář. Čestné jméno Čingischán dostal až v roce 1206, kdy byl na kmenovém shromáždění známém jako Kurultaj prohlášen vůdcem Mongolů.
Krutost v dětství z něj udělala zoceleného muže
Již od útlého věku se Čingischán musel potýkat s brutalitou života v mongolské stepi. Soupeřící Tataři otrávili jeho otce, když mu bylo pouhých devět let, a jeho vlastní kmen později vyhnal jeho rodinu a nechal matku, aby sama vychovávala svých sedm dětí. Čingischán se tak učil lovu a shánění potravy, aby zajistil své rodině přežití. Existují zmínky o tom, že dokonce zavraždil svého nevlastního bratra ve sporu o jídlo. Během dospívání jej i jeho mladou ženu unesly soupeřící klany a Čingischán strávil nějaký čas jako otrok, než se mu podařilo odvážně uprchnout. Navzdory všem těmto útrapám se do svých dvaceti let prosadil jako impozantní válečník a vůdce.
Dodnes přesně nevíme, jak vypadal
Na tak vlivnou osobnost je o Čingischánově osobním životě, a dokonce i o jeho vzhledu, známo jen velmi málo. Nedochovaly se žádné jeho dobové portréty ani sochy a to málo informací, které historici mají, je často rozporuplné nebo nespolehlivé. Na vině je fakt, že velký vůdce údajně zakázal tehdejším umělcům zachytit jeho podobu. Snad nejpřekvapivější popis tak pochází od perského kronikáře Rašída al-Dína ze 14. století, který tvrdil, že Čingischán měl zrzavé vlasy a zelené oči. Al-Dínovo svědectví je však sporné, jelikož se s chánem nikdy osobně nesetkal. Tyto nápadné rysy však nebyly mezi etnicky různorodými Mongoly nijak vzácné, a mohou tak skutečně odpovídat realitě.
Smrt 40 milionů lidí vyvážil generacemi potomků
Přestože dnes nelze jednoznačně určit, kolik lidí během mongolských výbojů zahynulo, mnozí historici uvádějí číslo někde kolem 40 milionů. Středověké spisy ukazují, že počet obyvatel Číny se za chánova života snížil skutečně o desítky milionů a při bojích s Chórezmskou říší (dnešní Írán) mohl mít na svědomí vybití až třech čtvrtin tohoto národa. Celkově mohly útoky Mongolů v té době snížit počet obyvatel celého světa až o 11 %.
Na druhou stranu se však Čingischán činil i v reprodukční sféře. Měl šest mongolských manželek a více než 500 konkubín. Ačkoliv není přesný počet jeho dětí dodnes znám, genetici odhadují, že až 16 milionů dnes žijících lidí je genetickými potomky Čingischána, což z něj činí jednoho z nejplodnějších patriarchů v historii.
Navzdory zdánlivé krutosti byl nábožensky tolerantní
Na rozdíl od mnoha budovatelů říší Čingischán přijal rozmanitost svých nově dobytých území. Vydával zákony, které vyhlašovaly náboženskou svobodu pro všechny, a dokonce uděloval osvobození od daní pro místa konání bohoslužeb. Obdobně tolerantní byl i po stránce politické, jelikož věřil, že spokojení poddaní se budou méně bouřit. I díky tomu se tak stal v Mongolské říši velmi oblíbeným vládcem.
Zavedl jeden z prvních mezinárodních poštovních systémů
Vedle luku a koně byla nejsilnější zbraní Mongolů možná jejich rozsáhlá komunikační síť. Jedno z jeho prvních nařízení v roli chána se týkalo vytvoření jízdní kurýrní služby označované jako Yam. Tento středověký expres se skládal z dobře organizovaného systému poštovních domů a dopravních stanic rozmístěných po celé říši. Díky zastávkám, kde si jezdci odpočinuli nebo každých několik mil nasedli na nového koně, mohli oficiální jezdci často urazit i 300 kilometrů za jeden den. Yam tak zajistil plynulý pohyb zboží a informací, díky čemuž mohl Čingischán sledovat vojenský a politický vývoj a udržovat kontakt se svou rozsáhlou sítí špehů a zvědů.
Příčina smrti a místo posledního odpočinku není známo
Ze všech záhad, které obklopují chánův život, se asi ta nejznámější týká jeho skonu. Legendy vypráví, že zemřel v roce 1227 na následky zranění, která utrpěl při pádu z koně. Napříč společností ale kolují nejrůznější teorie, od malárie až po zranění šípem v koleni. Jedna z nejpochybnějších zpráv dokonce tvrdí, že byl zavražděn, když se snažil vnutit čínské princezně. Ať už zemřel jakkoli, chán se velmi snažil udržet místo svého posledního odpočinku v tajnosti. Podle legendy jeho pohřební průvod během cesty povraždil všechny, s nimiž přišel do styku, a pak opakovaně jezdil na koních přes jeho hrob, aby ho pomohl utajit. Hrob se s největší pravděpodobností nachází na mongolské hoře zvané Burchan Chaldun nebo v jejím okolí, ale dodnes není známa jeho přesná poloha.