Za císaře Klaudia vládli propuštění otroci a ženy. Mnozí z nich byli zavražděni nebo popraveni
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Klaudius obsadil vysoké úřednické posty propuštěnými otroky, kteří spravovali jeho korespondenci, státní pokladnu i zákony. Mnozí historikové přisuzují císařovy vladařské chyby právě velkému vlivu těchto propuštěnců a vlivu jeho manželek.
Klaudiova inovace v řízení státu – obsadil vysoké posty propuštěnci
Klaudiova (vládl 41–54 n. l.) vnitrostátní politika vedla ke zvýšení kontroly císaře nad státní pokladnou a správou provincií. Vytvořil si kabinet ze svobodných mužů (propuštěných otroků), kterým dal funkce dohlížet pro něj na důležitá odvětví státní správy.
Nebylo to zdaleka poprvé, kdy se propuštěnci podíleli na chodu říše, nikdy předtím však neměli takovou moc a vliv. Tento kabinet tvořily čtyři kanceláře, přičemž každou z nich vedl jeden z bývalých otroků. Narcissus byl tajemníkem korespondence, Pallas tajemníkem státní poklady, Callistus ministrem spravedlnosti a Polybios spravoval úřad pro různé záležitosti.
Senát se obával, že budou císařem manipulovat
Senátoři byli zděšení skutečností, že tak důležité pozice zastávali bývalí otroci. Jestliže měli naprostou kontrolu nad císařovou poštou, financemi i zákony, mohli by s císařem snadno manipulovat. Klaudius si však propuštěnců vážil a považoval si jejich politických rad. Ty z nich, kteří jej zradili, potrestal přísně a spravedlivě. Příkladem je Polybius popravený za zločiny proti státu. I když měl Klaudius vládu pod kontrolou, jeho sekretáři, zejména Narcissus, na něj měli velký vliv. Důkazem obrovské autority těchto sekretářů bylo jejich velké jmění, které při své funkci nashromáždili.
Narcissus měl obrovský vliv
Narcissus využíval svého postu tajemníka korespondence a velkého vlivu na císaře k tomu, aby ve skutečnosti jednal jako ministr. O jeho úspěchu vypovídá i fakt, že za svůj život nashromáždil obrovský majetek 400 milionů sesterciů. Zajišťoval Claudiovi vojenskou popularitu. V roce 43 dohlížel na přípravy armády chystající se na invazi do Británie, zastupoval císaře v Galii a spolu s Valerii Messalinou, Claudiovou třetí manželkou, dbal o císařovu ochranu před útoky atentátníků.
Dokonce nechal zavraždit císařovnu
Spekulovalo se také o jeho spiknutí s Mesalinou, která jej zmanipulovala k nařízení několika poprav. O tomto spiknutí ale neexistují důkazy. Narcissus byl ale k císaři velmi loajální, za což byl odměněn daleko větší odpovědností než ostatní sekretáři.
V roce 48 informoval Narcissus císaře o tajném sňatku Messaliny s jejím milencem. S Claudiovým povolením tajemník nechal oba novomanžele i jejich společníky z vyšší společnosti popravit. Za tuto službu Narcissus obdržel od císaře titul kvestora.
Pallasův a Agrippinin vliv způsobil Narcissův pád
V roce 49 se Claudius znovu oženil, místo Narcissovy kandidátky dal však přednost své vlastní neteři Julii Agrippině, kterou prosazoval správce státní pokladny Pallas. Pallas měl být údajně Agrippininým milencem. Každopádně za domluvení tohoto sňatku obdržel Pallas hodnost prétora, která je nadřazena kvestorovi. Klaudius také pod Pallasovým a Agrippininým nátlakem upřednostnil jako svého dědice jejího syna Lucia (později přijal jméno Nero) místo svého vlastního syna Britannika, kterého podporoval Narcissus.
Narcissus měl však stále císařovu důvěru, proto jej Klaudius jmenoval prétorem. V roce 52 však svou oblibu ztratil, když špatně spravoval stavbu kanálu odvodňující jezero Fucine. Agrippina jej obvinila ze zpronevěry financí z projektu, nejspíš proto, aby se mu pomstila za podporu Klaudiova syna Britannika.
Zbavila se jej mstivá Agrippina
Historik Tacitus se domníval, že chtěl Narcissus Agrippinu svrhnout odhalením jejího mileneckého poměru s Pallasem. Z toho důvodu se jej Agrippina chtěla zbavit. Aby ho odstranila, poslala jej do Kampánie se záminkou léčby dny v horkých pramenech. Nyní už jí nikdo nemohl zabránit zavraždit manžela a urychlit nástup syna Nerona. Ihned po Klaudiově záhadné otravě v roce 54 se Narcissus vrátil do Říma a urychleně spálil všechnu císařovu korespondenci, aby ji Nero nemohl zneužít. Z nařízení Agrippiny byl poté zajat a popraven. Obdobně dopadl také Pallas, kterého nechal v roce 64 zabít Nero.
Klaudiův historický obraz
Římští historikové, jako Tacitus, Suetonius a pozdější Cassius Dio, zdůvodňovali Klaudiovy vladařské chyby a charakterové nedostatky právě vlivem jeho manželek a propuštěnců.
Neexistuje však žádný relevantní důkaz, že by se Klaudiova politika zásadně měnila se vzestupy a pády různých jeho propuštěnců. Zdá se tedy, že císař držel otěže své vlády po celou dobu pevně v rukou.