Jak malý indiánský kmen pomohl zachránit Irsko během bramborového hladomoru
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Indiánský kmen Choctawů (jinak česky Čoktů, Čochtů nebo Čachotů) a irský lid mají dlouhou a bohatou historii. Přestože je dělí tisíce kilometrů, jsou tyto dva národy navždy spjaty díky malému projevu laskavosti před téměř dvěma stoletími.
„Irské" brambory nepocházejí z Irska, ale z Jižní Ameriky (konkrétně z Peru a Bolívie), kde je původní obyvatelé pěstují již tisíce let. Poté, co do této oblasti v 16. století vtrhli španělští conquistadoři, přivezli brambory zpět do Evropy, kde se nakonec v 19. století staly oblíbenou potravinářskou plodinou.
Ve 40. letech 19. století začala v celé Evropě řádit bramborová nákaza. Zvláště těžce byli postiženi Irové, kteří se živili téměř výhradně bramborami. Byli to většinou nájemci, kteří dostali přidělený malý pozemek výměnou za práci na pozemcích svých majitelů. Brambory se snadno pěstovaly na malé ploše, byly levné, syté a méně náchylné ke zkáze, takže se staly ideálním zdrojem potravy pro chudé.
Na vrcholu irského hladomoru v roce 1847 pokračovali britští statkáři ve vývozu potravin z Irska do Anglie a Skotska, což situaci jen zhoršilo. Anglie odmítla zavést jakýkoli zákaz vývozu. Přibližně jeden milion Irů zemřel v důsledku hladomoru.
Indiánsko-irské pouto
V březnu roku 1847 se Čoktové sešli, aby vybrali peníze pro hladovějící chudé v Irsku. Kmen se dozvěděl o zoufalé situaci velkého bramborového hladomoru a nemohl zůstat stranou a nepomoci. Čoktové dali dohromady 170 dolarů, které poslali nejprve Výboru pro irskou pomoc v Memphisu a poté Všeobecnému výboru pro irskou pomoc ve městě New York. Hodnota 170 dolarů by v dnešní ekonomice činila přibližně 5 000 dolarů.
Zajímavostí je, že Irům v roce 1847 nepomáhali ani Navahové, ani Hopiové, ale příslušníci kmene Čoktů. Čoktové patřili spolu s Čerokíi, Kríky, Čikasavy a Seminoly mezi tzv. pět civilizovaných kmenů obývajících původně jihovýchod USA — dnešní Karolínu, Georgii, Alabamu a Floridu. V první polovině 19. století byly tyto kmeny nuceně vysídleny na západ za řeku Mississippi. Téměř třetina příslušníků daných kmenů vysídlování nepřežila — zemřeli na nemoci, v důsledku hladu, na vyčerpání či kvůli konfliktům s armádou, která tzv. Cestu slz prakticky organizovala.
O hladomoru v Irsku se Čoktové měli dozvědět právě po Cestě slz od jednoho z vojáků. Zbídačený kmen mající v živé paměti vlastní utrpení dal z iniciativy několika náčelníků dohromady částku 170 dolarů (asi pět tisíc dnešních dolarů), kterou přes misii v Arkansasu odeslal do vlastního Irska.
Čtyři jezdci Apokalypsy: Válka, Hladomor, Mor a Smrt. Biblická symbolika neštěstí a možného zničení…
Pomoc též od Osmanů
Osmanská říše také vyslala lodě s potravinami, ale Britové je odmítli. Museli tajně dopravit své zásoby do malého městečka 70 mil severně od Dublinu, aby nakrmili hladovějící Iry. Sultán Abdulmeiid I. také nabídl dar ve výši 10 000 britských liber (dnes v hodnotě 1,3 milionu dolarů), ale královna Viktorie jej odmítla přijmout, protože již dříve darovala 2 000 britských liber a nechtěla ztratit tvář. Sultán svou nabídku neochotně snížil na 1 000 britských liber.
Indiánsko-irské kontakty dnes
V Irsku je daná událost v posledních letech často připomínána. V corkském Midletonu byl dokonce v roce 2015 odhalen tematický památník. Irští představitelé se také při návštěvách USA s Čokty pravidelně scházejí. Čoktským dospívajícím jsou nabízena stipendia na irských školách, pro děti se pořádají výlety.
Covidová podpora
Na počest dávného dobrého skutku věnovali Irové v průběhu let mnoho dalších darů. V roce 2020 Irové opět uctili toto posvátné pouto a vrátili dar indiánským kmenům, které byly nejvíce zasaženy pandemií covidu-19. Prostřednictvím kampaně GoFundMe přispěvatelé k 11. únoru 2022 vybrali 7 865 930 dolarů, které pomohou zásobovat čistou vodou, potravinami a zdravotnickými potřebami lidi v národě Navajo a rezervaci Hopi, přičemž stovky tisíc dolarů pocházejí podle organizátorů od irských dárců.
Mnozí z přispěvatelů uváděli jako důvod své štědrosti čoktsko-irské spojení. Spojení mezi tak vzdálenými národy ukazuje, že jednoduchý projev laskavosti opravdu dokáže spojit. Dar, který byl poskytnut zhruba před 176 lety, má dopad i dnes.