Čtvrtá rána egyptská – Mouchy
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Po první trojici egyptských ran se na starověkou říši začaly snášet další pohromy. V pořadí čtvrtým trestem Hospodinovým se tak staly mouchy, ačkoliv i v této oblasti se jednotlivé zdroje ve všech informacích neshodují.
Rozpory v židovském a křesťanském výkladu
Jelikož jsou egyptské rány předmětem vyprávění několika světových náboženství, jejich interpretace se v některých detailech značně liší. Podle středověkých židovských komentátorů Písma svatého byla čtvrtá pohroma, kterou Egypťané trpěli, invaze ničivých stád divokých zvířat. Křesťanské, ale i jiné židovské překlady však hovoří o záplavě much. Křesťané přitom vychází ze starověkého řeckého překladu Tóry, kde je zmíněný mor přisuzován mouše Cynomya.
Tento rozpor vznikl kvůli neshodám mezi dvěma rabíny, Jehudou a Nehemjášem. Každý si totiž příběh egyptských ran vyložil po svém. Jehuda tvrdil, že Egypťané měli poslat Izraelity do pouště pro medvědy, lvy a levharty. Za trest byli sami Egypťané vystaveni pohromě divokých zvířat. Rabín Nehemjáš tuto analýzu nepřijímá. Říká, že se jednalo o oblaka hmyzu, zejména much.
Konec konců však vlastně ani tak nezáleží na tom, co bylo příčinou moru čtvrté rány egyptské. Důležité je, jak tato pohroma ovlivnila vývoj společenské situace, a jaké měla dopady na otroctví Izraelitů v Egyptě.
Průběh čtvrté rány egyptské
Jestliže můj lid nepropustíš, hle, pošlu na tebe, na tvé otroky, na tvůj lid a do tvých paláců mouchy. Domy Egypťanů budou plné much, dokonce i ta půda, na níž jsou. V ten den oddělím území Gošen, na němž zůstává můj lid. Tam mouchy nebudou, abys poznal, že já jsem Hospodin uprostřed země. Učiním rozdíl mezi mým lidem a tvým lidem. Zítra nastane toto znamení. A Hospodin učinil tak. Obtížné mouchy přitáhly do faraonova paláce a domů jeho otroků a na celou egyptskou zemi. Kvůli těm mouchám byla země zničena. (Exodus, kapitola 8, verše 17 až 20).
Většina učenců se domnívala, že roje jsou krev sající psí mouchy Cynomya, což by také vysvětlovalo, proč v zemi následně propukla masová slepota. V tomto případě je poněkud obtížné vytipovat konkrétní bohy, které mohla čtvrtá rána zasáhnout, potenciálně jí však byli nejvíce vystaveni Cheprer a Re.
Sluneční bohové Cheprer a Re
Cheprer byl zobrazován jako skarab, který před sebou tlačí sluneční disk. Jednalo se tedy o boha vycházejícího slunce, a tedy jednoho z aspektů slunečního boha Re. Ten je oproti Cheprerovi označován za stvořitele – je králem všech bohů a nejvyšším bohem egyptského panteonu. Podle mytologie se mohl lidem zjevovat jako muž s korunou či se sokolí hlavou, nebo také jako samotný sokol.
Hospodin poprvé oddělil Hebrejce od Egypťanů
Touto pohromou Bůh – na rozdíl od předchozích tří katastrof – rozlišoval mezi svým lidem a Egypťany. Roje much se totiž držely dál od míst, kde žili Izraelité. Toto rozlišení mezi nimi lze považovat za demonstraci Boží moci a kontroly nad přírodou.
Ačkoli mouchy a jiný rojící se hmyz pochopitelně nemohou přirozeně rozlišovat podle národnostních nebo politických hranic při rozhodování o tom, na koho přistanou a koho kousnou, byla právě národnostní na politická hranice základem pro zamoření nebo nezamoření rojícím se hmyzem. Zde je tedy jasně vidět, že tato selektivní katastrofa nemůže být považována za přírodní jev, ale že se řídí jinými, přírodě nadřazenými zákony. Právě to přesvědčilo dosud pochybující Egypťany o existenci Stvořitele, a vyvolalo tak v národě strach a respekt vůči těmto božím trestům. Paradoxně pak roje much uklidňovaly zotročené Izraelity, neboť tito měli taktéž nesporný důkaz o Hospodinově přítomnosti a vůli. Na rozdíl od Egypťanů však stál Bůh na jejich straně.
Lze usuzovat, že při srovnání prvních čtyř ran a páté pohromy došlo k výraznému kontrastu. Zatímco první čtyři katastrofy postihly lidi, a působily spíše obtíž než vyložené utrpení. Oproti tomu následující rána mířila na domácí zvířata, a její následky byly již znatelně drtivější.