Darwinova teorie pohlavního výběru by dnes neobstála. Samičky prý dávaly přednost méně ochlupeným lidoopím samečkům
Foto: ratpack2 / Depositphotos
„Sameček musel vždy bojovat o samičku a tento neustálý boj u něho vyvinul inteligenci nadřazenou inteligenci samičky. Proto musí být muž chytřejší než žena,“ tvrdil Charles Darwin ohledně pohlavního neboli přirozeného výběru partnera. Je ale tato teorie správná a přijatelná pro všechny z nás?
Současné encyklopedie říkají, že sexuální výběr či sexuální selekce je proces ovlivňující průchod genů na základě upřednostňování nebo znevýhodňování jejich fenotypu rozmnožujícími se jedinci při volbě partnera. K volbě ale může docházet i nevědomě a skrytě. Větší selekční tlak je na samce než na samice. Pohlavní výběr je moderní evoluční biologií považován za jeden z nejvýznamnějších aspektů evoluce. Takto na něj ostatně nahlížel už Darwin sám, nicméně jeho následovníci tento aspekt až do poloviny minulého století spíše přehlíželi. Pak tu máme ale odpůrce Darwinových teorií, mezi které v současnosti patří podnikatel a od roku 1998 autor evoluci odporujících, populárně naučných knih Hans-Joachim Zillmer.
Upřednostňujeme vědomě
Britský přírodovědec a zakladatel evoluční biologie Charles Darwin již ve své době pravděpodobně rozpoznal některé „nedostatky“ svého učení o původu druhů, a šířil proto další teorii. Správně pochopil, že existuje typický znak, který lze vysvětlit jen vědomým, tedy vědomím řízeným, „upřednostněním“. Nazval tento princip pohlavním výběrem a použil ho na dvě zkoumané oblasti, uvádí Hans-Joachim Zillmer ve své, poněkud kontroverzní knize Evoluce - podvod století. Neandrtálci a další podvrhy lidských dějin. Potlačovaná fakta. Zakázané důkazy.
Chytřejší muž?
Podle Zillmera Darwin za prvé vycházel v souladu s tehdejším přesvědčením z předpokladu, že rozum muže je nadřazen rozumu ženy a že jeho inteligence je větší a lepší než ženská.
Výběr „partnera“ souvisel s ochlupením?
Za druhé se Darwin snažil principem pohlavního výběru vysvětlit, proč se od začátků lidstva rodí člověk bez srsti, tedy téměř holý.
Jak mohla být nahota výhodou?
Předpokládanou převahu mužského rozumu nad ženským vysvětloval Darwin takto: sameček musel vždy bojovat o samičku a tento neustálý boj u něho vyvinul inteligenci nadřazenou inteligenci samičky. Proto musí být muž chytřejší než žena. Když to řekneme hodně kulantně, kdyby dnes někdo hlásal podobné myšlenky, nejspíš by skončil na psychiatrii dříve, než by se jeho nápady mohly stát základem vědecké teorie. Avšak tento bojující sameček dostal podle Darwina během nekonečně mnoha zápasů větší inteligenci a tu předával dále potomkům - ale stále ještě má srst.
Nyní přichází ke slovu pohlavní výběr, protože samičky prý dávaly přednost méně ochlupeným lidoopím samečkům, takže i jejich děti měly stále méně srsti. Předkové Charlese Darwina pravděpodobně nebojovali o samičky dost dlouho, aby získali větší inteligenci, protože jinak by musel rozpoznat klasický začarovaný kruh: na jedné straně poznamenalo mužskou inteligenci to, že si musel v boji dobývat samičky, na druhé straně je prý důvodem „neochlupenosti“ lidí to, že samičky dávaly přednost mužům s malým ochlupením, tedy bez srsti.
Tak tedy: Kdo si potom koho vybíral?
A neměly tehdejší samičky každá jiný vkus, jako ho mají naše ženy dnes?, ptá se Zillmer. Změnilo se tu něco opravdu zásadního? To sotva! Vždyť některé samičky dávaly i tehdy přednost velkým antropoidům s hladkou srstí, jiné zase měly raději samečky s méně hustým ochlupením.
Pečlivým výběrem a pěstováním dobrých vlastností dokážeme vypěstovat podle Mendelových zákonů mnoho nových odrůd rostlin i živočichů. „Jakmile přestaneme věnovat chovu péči, dojde k degeneraci, a to naprosto nevyhnutelně, jak vám potvrdí každý chovatel. A tak ani pohlavní výběr nemůže přinést nové druhy, avšak využíváním zákonů dědičnosti lze nanejvýš výběrem určitých, již existujících vlastností či rysů vytvořit nanejvýš (jen) nové odrůdy. Opět jde o mikroevoluci, v žádném případě však o makroevoluci!, uzavírá svůj pohled na Darwinovu teorii německý podnikatel a autor kontroverzních populárně naučných knih Hans-Joachim Zillmer.