Dědictví Mongolů na podobě dnešního Pekingu
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Největší dobyvatel historie se vynořil ze zapomnění v Mongolsku ve 12. století, kdy stepi severně od Velké čínské zdi obsadily kmeny a klany zapletené do neustále se měnících aliancí, soupeření a sporů. Málokdo ví, že dědictví Mongolů nalezneme i dnes v srdci Pekingu.
Mongolové
Zuřiví válečníci, Mongolové tvrdili, že pocházejí z Hunů (Hun je mongolské slovo pro člověka). Jurchedové, kteří vládli severní Číně a Mandžusku, záměrně podněcovali spory mezi Mongoly a ostatními kmeny severně od Velké zdi.
Temujin – Čingischán
Chlapec jménem Temujin se narodil kolem roku 1162 chánovi či vůdci menšího mongolského klanu Borijin jménem Yesugei. Zdá se, že jméno Temujin pochází z mongolského slova znamenajícího „svéhlavý“ či „inspirovaný“. Když byl Temujin ještě chlapec, jeho otec Yesugei byl otráven. Temujin se vyvinul v ohromně silnou osobnost válečníka, který dostal pod svou kontrolu ostatní mongolské skupiny. Začal pronásledováním a zabitím svého staršího nevlastního bratra, převzal velení nad svým klanem a pokračoval po mnoho let v zabíjení vedoucích postav v konkurenčních klanech a ohrožoval nebo získával ostatní do svých služeb. Ve věku 44 let v roce 1206 byl obdivovanými národy stepí uznáván jako Čingischán (Čingischán neboli „neotřesitelný vládce“).
Čingischán v dnešním Pekingu
V roce 1210 přijeli do Mongolska vyslanci z hlavního města Jurched Zhongdu (později a nyní Peking) a oznámili nastoupení nového Zlatého chána, jak se jejich vládce nazýval, a požadovali, aby Čingischán a Mongolové formálně přijali jeho suverenitu. Čingischán opovržlivě plivl na zem, přidal salvu urážek na Zlatého chána a odjel. Svolal schůzi svých kmenů – mužů, žen a dětí – aby zvážili situaci. Jakmile si byl jistý, že jsou s ním, vystoupil na vrchol nedaleké hory, kde se poklonil Věčné modré obloze a informoval ji, že on a jeho lidé nezamýšleli bojovat proti Jurchedům, ale byli do války nuceni. Čtvrtého dne sestoupil a řekl lidem, co udělal a že jim Věčné nebe slíbilo vítězství a pomstu.
Temujin – Čingischán
Chlapec jménem Temujin se narodil kolem roku 1162 chánovi či vůdci menšího mongolského klanu Borijin jménem Yesugei. Zdá se, že jméno Temujin pochází z mongolského slova znamenajícího „svéhlavý“ či „inspirovaný“. Když byl Temujin ještě chlapec, jeho otec Yesugei byl otráven. Temujin se vyvinul v ohromně silnou osobnost válečníka, který dostal pod svou kontrolu ostatní mongolské skupiny. Začal pronásledováním a zabitím svého staršího nevlastního bratra, převzal velení nad svým klanem a pokračoval po mnoho let v zabíjení vedoucích postav v konkurenčních klanech a ohrožoval nebo získával ostatní do svých služeb. Ve věku 44 let v roce 1206 byl obdivovanými národy stepí uznáván jako Čingischán (Čingischán neboli „neotřesitelný vládce“).
Čingischánova armáda
Mongolská armáda cestovala, bojovala na koních a brala s sebou obrovské množství záložních koní (někdy sloužili i k obživě). Dokázali přežít s malým množstvím jídla, drancovali za pochodu a žili z toho, co dala okolní půda.
Čingischán dobývá dnešní Peking
Jack Weatherford ve svém díle Čingischán a tvorba moderního světa (2004) řekl, že Čingischán „zapálil požár, který nakonec pohltí svět“. Po opakovaných taženích do roku 1213 Mongolové obsadili celé území Jurched severně od Velké zdi. Čingischán nyní prorazil zeď a zaútočil na severní Čínu, kterou jeho síly zpustošily a vydrancovaly. Na jaře roku 1214 sestoupili do hlavního města Jurched v Zongdhu. Došlo tam k převratu a nově dosazený Zlatý chán se necítil dostatečně bezpečně, aby čelil dlouhému obléhání. Nabídl značné odměny, pokud se Mongolové stáhnou, včetně obrovského množství zlata, stříbra a hedvábí a také tisíců koní. Dal Čingischánovi za manželku princeznu Jurched a uznal mongolského náčelníka za svého vládce.
Porušení dohody
Spokojený Čingischán odjel, aby se vrátil do Mongolska, ponechal Jurchedův režim, aby pokračoval v Číně, a vzdal mu hold jako svému vládci, ale Zlatý chán brzy dohodu porušil. Opustil Zhongdu a přesunul svůj dvůr daleko na jih do města Kaifeng. Čingischán byl rozzuřený tím, co považoval za zradu. V roce 1215 pochodoval zpět do Zhongdu. Mnoho z jeho lidí se také cítilo zrazeno Zlatým chánem a mongolské obléhání vyhladovělo město do podřízenosti. Čingischán se vrátil do Mongolska a nechal své podřízené, aby vyplenili Zhongdu, což udělali s nadšenou důkladností a horlivostí.
Rozšiřování moci
V posledních letech života Čingischán rozšířil svou moc nad severní Čínou, napadl Afghánistán a protlačil se do Gruzie, Ruska a severní Persie. Města byla dobyta a obyvatelstvo nemilosrdně zmasakrováno. Když Čingischán ve svých šedesáti letech v roce 1227 zemřel na horečku po těžkém pádu z koně, rozprostírala se jeho říše od Pacifiku po Černé moře a pokrývala území větší než Římská říše v době svého největšího rozkvětu. Jeho potomci by to ještě zvětšili.
Trvalé stopy v dnešním Pekingu
V podstatě každá z dobyvatelských dynastií si založila hlavní město na místě dnešního Pekingu. Čingischán a Mongolové přesunuli město více na sever a východ a soustředili své hlavní město podél osy, která stále prochází srdcem Pekingu v 21. století. Počátkem 15. století císař Yongle z dynastie Ming nařídil své dynastické hlavní město postavit na troskách starého mongolského města. Je to město císaře Yongle se svými hradbami, branami, Zakázaným městem, Chrámem nebes a dalšími slavnými místy, které tvoří jádro moderního Pekingu i dnes.
