Děsivé následky a samotný atentát na Heydricha jsou dodnes opředeny nejedním tajemstvím
Foto: Bundesarchiv, Bild 152-50-10 / Friedrich Franz Bauer / Creative commons, CC-BY-SA
Jméno Reinharda Heydricha zná ve spojitosti s atentátem na jeho osobu a následným vyhlazením Lidic asi každý z nás. I přesto, že k němu došlo již před více než 70 lety, nad nejednou informací dodnes visí otazník.
Útok měl proběhnout o více než půl roku dříve a to i s jinými útočníky
Psalo se 3. října roku 1941, když v Londýně v čele s plk. Františkem Moravcem českoslovenští zpravodajci rozhodli o odvetné akci proti nastolenému teroru. V té době se ještě nevědělo, zda cílem bude Karl Hermann Frank, nebo Reinhard Heydrich. Již ale bylo známo, že k atentátu dojde v symbolický den 28. října, akce ponese krycí název ANTHROPOID a zúčastní se jí dva vycvičení vojáci. Těmi povolanými se nakonec stali rotmistři Gabčík a Kubiš. Na začátku ale padlo jiné jméno. Tím, kdo měl doplnit rotmistra Gabčíka, byl Karel Svoboda. Při jednom z posledních výcviků se ale zranil a byl nahrazen právě dnes známým rotmistrem Kubišem.
Útok byl stanoven na 28. října. Přednost ale dostaly jiné akce a situaci zkomplikovaly i nečekané události. O co konkrétně šlo? Prioritní bylo například obnovení rádiového spojení s domácím odbojem. Problémy přinesl i nedostatek vhodných letounů. K samotnému útoku tak došlo až o více než půl roku později, A sice 27. května 1942. Situace před i samotný atentát probíhaly tak, jako by někdo držel nad Heydrichem ochrannou ruku. Špatné počasí, vysazení parašutistů na špatném místě či zaseknutý samopal jsou dodnes zajímavými náhodami.
Samotný atentát protektora o život nepřipravil
Po dlouhá léta se spekulovalo o příčině úmrtí tehdejšího představitele SS. Ten, jak mnoho lidí předpovídá, nezemřel na samotný atentát. Velkou roli sehrála oslabená imunita po odejmutí sleziny, zásadní byl ale i další fakt. Podle nalezeného pitevního protokolu bylo na začátku 21. století konečně potvrzeno, že Heydrich po devíti dnech v nemocnici Na Bulovce zemřel na sepsi organismu.
Po atentátu přišel masakr nevinných lidí bojujících za svobodu
V Česku jsou s takzvanou Heydrichiádou, tedy událostmi, které vyvolal atentát, nejvíce spojeny obce Lidice a Ležáky. Nebyla to ale pouze tato místa, která byla těmito krutými popravami a vraždami ovlivněna. Prvním městem, které stojí za zmínku, jsou Rokycany. Konkrétně rodina Stehlíkových, která se o parašutisty postarala po jejich seskoku. Bez milosti byli popraveni také odbojáři a lidé, kteří měli co dočinění s bojem proti Třetí říši. Ke krutým popravám došlo v Brně, Praze, Olomouci, v pardubickém Zámečku a na dalších místech. Velký rozruch zaznamenala poprava bývalého předsedy Aloise Eliáše. Nemilosrdně byly životy ukončeny i nevinným Židům. Na popud atentátu jich do koncentračních táborů odjelo na 3 tisíce. Celkově spolu s nimi přišlo o život okolo 4 a půl tisíce lidí.
Atentátníci s dalšími parašutisty po prozrazení čestně bojovali o život
Atentátníci ani další výsadkáři neměli po akci šanci pohybovat se po československém území. Do hry se v té době dostali farář Čikl, kaplan Petřek a biskup Gorazd. Ti se nebáli obětovat své životy pro nezištnou pomoc svým blízkým a ukryli výsadkáře v pravoslavném kostele Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici. Kromě Gabčíka a Kubiše se do kostela schovalo dalších pět parašutistů.
Muži se zde dokázali ukrývat několik dní. Kvůli prozrazení jedním ze zrádců došlo k výslechu rodiny Moravcových. Kruté praktiky gestapa vedly k prozrazení úkrytu i jmen všech parašutistů. I s boji o holý život se pojí nejedna legenda a nevyjasněná událost. Dodnes se můžeme setkat s informací, že se ukrývající parašutisté pokusili prokopat chodbu z kostela skrz kanalizaci. Ať už je to pravda, nebo ne, dnes je již jasné, že by se jim to kvůli malým trubkám stejně nemohlo podařit.
O tom, že při bojích zemřeli všichni ukrývaní a zabiti nakonec byli i jejich pomocníci z řad církve, asi není třeba mluvit. Zajímavostí je, že nikde nedokážeme nalézt zmínku o množství mrtvých z řad druhé strany. Gestapo dokonce neuvádělo ani jednoho zraněného. To, kolik lidí tak v tomto krutém boji nakonec padlo, zůstane pravděpodobně navždy záhadou. Jisté ale je, že snaze vytopit kryptu, střelám ze zbraní a granátům všichni parašutisté s hrdostí vzdorovali až do úplného konce.