Devátá rána egyptská – Temnota. Z tohoto se Egypt jen tak nevzpamatuje
Foto: Wellcome Library, London / Creative commons, CC-BY, https://creativecommons.org/licenses/by/4.0/legalcode.cs
Když se Hospodin rozhodl potrestat egyptský lid podeváté, zaútočil na sféru slunečního boha Ra. Tím zasadil Egyptu ránu, ze které se již nedokázal vzpamatovat.
Úsilí stvořitele potrestat Egypt za zotročení Izraelitů se neustále stupňovalo. Když viděl, že se i přes osm nejrůznějších pohrom nepodařilo zlomit faraonovu vůli, vytáhl ze svého rukávu trumf, kterým zvrátil směr egyptských dějin i dějin židovského národa.
Stvořitel temnotou možná postihl i Hebrejce
Temnota deváté rány nebyla v žádném ohledu obyčejná. Za prvé byla netradiční už její samotná hustota, která byla údajně hmatatelná. Tma byla tak intenzivní, že v ní bylo něco skutečně pevného, hmotného. Egypťané se snažili, seč mohli, aby svými ohni a jinými zdroji světla tmu prorazili, ale jejich snahy byly marné.
Podle některých zdrojů měla tato temnota trvat tři dny, jiné záznamy pak uvádějí i týdenní interval. Tentokrát se navíc jednotlivé prameny rozcházejí také v tom, zda-li byli všichni Izraelité skutečně pohromy ušetřeni. Existuje rabínská legenda, která je v rozporu s biblickým vyprávěním, a jež uvádí, že převážná většina Izraelitů v temnotě zahynula a jen malý zlomek byl ušetřen, aby opustil Egypt. V nežidovských pramenech, například v mezopotámském Eposu o Gilgamešovi, se objevuje věta „Vše, co bylo světlé, se proměnilo v temnotu." Znamená to tedy, že Hospodin tentokrát zasáhl i svůj lid?
Porážka boha Ra
„Hospodin řekl Mojžíšovi: Vztáhni svou ruku k nebi a egyptskou zemi zahalí temnota, taková temnota, že se dá nahmatat. Mojžíš vztáhl ruku k nebi. Tu nastala po celé egyptské zemi tma tmoucí a trvala po tři dny. Lidé neviděli jeden druhého; po tři dny se nikdo neodvážil hnout ze svého místa. Ale všichni Izraelci měli ve svých obydlích světlo.“ (Exodus, kapitola 10, verše 11 až 23)
Pro Egypťany byla tato katastrofa obzvlášť děsivá, jelikož jejich hlavním bohem byl Ra, bůh slunce a zdroj veškerého světla a života. Ra byl považován za stvořitele všeho ve viditelném světě kolem nás. Střídání dne a noci v Egyptě symbolizoval boj Ra s démony temnoty, a tedy souboj dobra se zlem. Bůh slunce však díky své magické moci dokázal své nepřátele porazit a temnotu každé ráno rozptýlil.
Temnota, kterou Hospodin seslal na Egypt, tak mohla znamenat jediné – Ra svůj boj prohrál. Nedokázal zvítězit nad ďábly temnoty. Pokud byl Ra ve smrtelném nebezpečí, pak byl v nebezpečí i jeho lid. Bez slunečního boha by už nebylo žádné světlo, a postupem času by vyhasnul i veškerý život. Co tedy dělat?
Naděje Egypťanů se rychle vytrácela
Temnota byla pohromou, která v egyptském lidu vyvolala tak silné obavy, že se dost možná uchýlili k zoufalým praktikám, jak si přízeň bohů naklonit zpět k sobě. Existují teorie, že se snad po vzoru legendy z říše Moáb pokusili obětovat své prvorozené. To by mohlo odkazovat také na desátou, poslední ránu, která měla teprve přijít.
Mojžíš, vychovaný na královském dvoře, byl nepochybně obeznámen s významem Ra, a pravděpodobně tak tušil, jak těžkou ránu jeho oslabení přinese. Stačil by pouze náznak slunečních paprsků, který by znamenal návrat Ra, a síla Egypta by byla navrácena. Proto nechtěl příliš otálet, a využil tak strachu ve svůj prospěch.
Faraon přišel s kompromisem
Egyptský vládce se rozhodl povolat Mojžíše a Árona k sobě, aby jim oznámil, že zvítězili. Povolil Hebrejcům odejít, pokud v Egyptě ponechají svůj dobytek. Své ženy i děti si odvést mohli. To se však Mojžíšovi nelíbilo. Trval na tom, že propustit musí všechny živé tvory, které k židovskému národu patřily. To však opět vedlo k zatvrzení vladařova srdce, a ten oba proroky vyhnal s tím, že pokud je ještě někdy uvidí, zemřou.
Je škoda, že se Mojžíš rozhodl nepřistoupit na již poměrně velkorysé podmínky faraonova propuštění jeho lidu. Egypt tak čekala desátá, nejtěžší zkouška víry...