Bláznivý staroegyptský fakt: Muži si mysleli, že menstruují
Foto: Kokhanchikov / Shutterstock
Ač se to zdá v dnešní době takřka nemožné, bývávaly doby, a není tomu až tak dávno, kdy lidé opravdu věřili v mužskou menstruaci. Ba co věřili, považovali ji dokonce za běžnou součást dospívání a dospělosti mužů a chlapců.
Dnešní svět je plný moderní medicíny a není příliš běžné potkat neprobádanou a světu neznámou nemoc, natož ji snad lehce zaměnit s běžným průběhem všedního dění kolem nás. Ale nebylo tomu tak vždy. Vítejte v době rozmachu starověkého Egypta, ale také v době jedné z prvních civilizačních nemocí. Menstruace mužů patří mezi 10 nejpodivnějších faktů starověkého Egypta.
Jak známo, byl to právě Egypt, kdo jako první přišel se systémem zavlažování a s technickou prací s vodou obecně. A právě ve vodě z Nilu, kterou používali, se skrýval tehdy ještě utajený parazit, jenž byl příčinou oné mužské menstruace. Parazit „Schistosomiasis haematobium“ je příčinou takzvané šnečí horečky.
Schistosomózu neboli Bilharzii, jak se tato nemoc odborně nazývá, objevil v roce 1851 německý lékař Dr. Theodor Bilharz v ledvinách egyptských mumií. Stalo se tak teprve rok poté, co odešel z domova právě do Egypta a jen tři roky po jeho promoci.
Jeho služeb v nemocnici Kast El Aini a v lékařské škole v Káhiře si Egypťané natolik vážili, že ho roku 1853 jmenovali náčelníkem lékařské služby. Roku 1856 pak byl jmenován profesorem anatomie. O šest let později, tedy v roce 1862, však profesor umírá. Roku 1962 pak byl „post mortem“, k výročí sta let od svého úmrtí, filatelisticky poctěn Sjednocenou arabskou republikou.
Pro pochopení toho, proč Egypťané věřili v mužský menstruační cyklus, je třeba znát, jak probíhá šnečí horečka. Kromě horečky samotné totiž lidé trpící touto nemocí mívají silné průjmy a taky krev v moči. Ta ovšem není stálá a objevuje se v cyklech podle toho, v jaké fázi se parazit nachází. Parazit své dětství prožívá v útrobách podvodních šneků, které opouští kolem období puberty.
Poté se volně pohybují v sladkovodních tocích, dokud nenajdou nového hostitele, kterým se stali právě naši Egypťané. Po vniknutí do útrob lidského těla skrz kůži, putuje parazit do jater, kde prožije svou pubertu. Až je parazit připraven se patřičně rozmnožit, pokračuje dále do ledvin a močového měchýře, kde naklade vajíčka svých potomků.
A právě tady začíná ona menstruace, neboť poškození měchýře a močové trubice při vyplavovaní parazitů během močení způsobuje ono krvácení. Paraziti takto vyloučení opět hledají své podvodní šneky, kde budou sbírat síly pro další kolo.
Podle některých zdrojů se o této nemoci spekulovalo již ve starověkém Egyptě někdy okolo roku 1950 před naším letopočtem, když se dochovaly záznamy o výstraze onemocnění po koupání v Nilu a o doporučení ke koupeli používat jako ochranu penisu plátýnko.
Bohužel v té době nebylo v silách těchto moudrých pánů zprávy rozšířit do tak široké populace, aby to mělo alespoň naději splnit svůj efekt. Ostatně, šnečí nemoc sama o sobě není ani zdaleka zcela vymýcena. Objevuje se zejména po většině území Afriky a na blízkém východě. Kupříkladu v roce 2016 odhadovala WHO počet nakažených tímto parazitem na neuvěřitelných 206,4 milionu případů. Těch oficiálně potvrzených se v tom roce nakonec našlo 89 milionů.
Systémy zavlažování a zvýšená migrace vody lidskou rukou vytvořenými toky za účelem plodnosti půdy a dostatku vody totiž vytvořily ideální podmínky pro rozmnožování nezvaného parazita, nemluvě o podstatně vyšší četnosti kontaktu s vodou, kdy parazit může proniknout do lidského těla.
Je to trochu „za dobrotu na žebrotu“, jak se říká, neboť být takto trestán za důmyslnost řešení některých vynálezů Egypta není jistě úplně v duchu fair play. Nicméně život se neptá na zásluhy a férovost osudů jednotlivců, natož celých národů.